(ČB 3/2014) Odpovědná občanská společnost demokracii upevňuje
Churchillova aforistická charakteristika demokracie jako nejméně špatného ze všech nedokonalých řešení správy společnosti prochází v posledním desetiletí zatěžkávací zkouškou. Je to zkouška přechodná, nebo zásadní? Když končila první světová válka, byl Masaryk přesvědčen, že došlo k definitivnímu vítězství demokracií nad teokraciemi. Za dvacet let se zdálo, že realista Masaryk propadl iluzi: totalitní systémy, rudý a hnědý, ovládly v Evropě pole politické a zanedlouho i pole válečné. Druhou světovou válkou byl vyřčen ortel nad první diktaturou, o bezmála půl století šla do kytiček i diktatura druhá.

Pokračování textu →

(ČB 3/2014) Zdeněk Bárta (1949) začínal jako farář v Chotiněvsi, po pěti letech ztratil státní souhlas k práci duchovního za podepsání Charty 77. Osm let se živil jako odečítač vodoměrů. Pak byl farářem opět v Chotiněvsi, po revoluci zakládal Občanské fórum v Litoměřicích, zasedal dva roky v České národní radě, byl u počátků litoměřické Diakonie a v letech 2004–2010 byl senátorem. Nyní je farářem v Litoměřicích a zástupcem ředitelky místní Diakonie. Pokračování textu →

(ČB 3/2014) Král Saul byl prvním demokraticky zvoleným izraelským politikem. Nakonec jej zničilo to, že ve svém rozhodování stále naslouchal hlasu lidu: Když se lid bál Goliáše, bál se ho i Saul. Když vycítil, že by si lid rád nechal kořist z tažení proti Amálekovi, která měla být zničena jako klatá, nechal jim kořist. Když se lidu nechtělo před bitvou čekat s obětí na kněze Saula a už se začínal rozcházet zase domů, Saul pod tlakem hlasu lidu sám obětoval, sám sebe vysvětil na kněze.
David, který byl zvolen mnohem méně zřetelnou většinou, vlastně spíše menšinou judského kmene a k moci se dostal až sérií vyjednávání a kompromisů Pokračování textu →