(ČB 12/2015) Eva Ježíková vystudovala sólový zpěv na konzervatoři v Ostravě a na Pedagogické fakultě Ostravské univerzity učitelství hudební výchovy a sbormistrovství pro střední školy. Učí na Základní umělecké škole Alfréda Radoka ve Valašském Meziříčí, kde vede pěvecký sbor nejmenších dětí Stonožka, koncertní sbor mladších dětí miniDIZO a koncertní sbor větších dětí MIBIDIZO. Pravidelně doprovází na varhany v kazatelské stanici prženského sboru na Mikulůvce a vede tam i pěvecký sbor.
Setkala jsem se s vámi na kurzu pracovníků s dětmi v církvi. Názorně jste nám ukazovala, jak děti vtáhnout do zpěvu. Co je důležité?
Zpívat rád. Děti vždy poznají na učiteli, je-li tím, co vyučuje, zapálen.
Jaké písně s dětmi zpíváte?
Záleží na tom, jak jsou děti staré. S nejmenšími písně převážně krátké, rytmické a textově srozumitelné. Pak jsou děti starší, které zajímá nejen text, ale i jak složitá je melodie, rytmus, kdy píseň vznikla, kdo ji složil a mnoho dalších informací, na které je dobré upozornit – děti jsou velmi zvídavé. Repertoár je nutné vybírat podle toho, jaké děti ve sboru mám – po hlasové, hudební, inteligenční stránce. Někdy je velmi těžké vybrat repertoár, který sboru sedí. S dětmi v církvi se nebojím zpívat písně ze zpěvníku ČCE (mimochodem, zpívám je i s dětmi v ZUŠ v různých úpravách). Myslím, že je důležité děti seznamovat s písněmi, které zpívá celé shromáždění. Vyhýbám se písním s líbivými melodiemi a jalovým textem.
Na co bychom si měli dát při zpívání s dětmi pozor? V čem je to jiné, než když zpívají dospělí?
Nejčastější chybou je nerespektovat hlasový rozsah dítěte, který je položen výš než u dospělých. Například v mateřských školách nebo v ZŠ si učitelé často stěžují, že v hudební výchově děti zpívají málo, a když už, tak falešně nebo tzv. recitují. Je to však často jen špatným výběrem repertoáru – děti jsou nuceny zpívat v hlasové poloze učitele, která jim nevyhovuje. Vždyť všichni víme, jak děti mezi sebou mluví – piští. A my je nutíme někdy zpívat malé g! Už nota c1 je pro ně nízko.
Zpíváte i s malými dětmi. Máte nějaký osvědčený způsob, jak je naučit slova písně?
Píseň (nebo část písně), kterou chci naučit, musím znát zpaměti. Nejdůležitější je pro mne oční kontakt. U malých dětí nepoužívám noty, vše je formou nápodoby, opakování, rytmických hříček, pohybem těla, hrou na tělo i jinak; jde o vynalézavost a nápaditost učitele.
Používáte s dětmi hudební nástroje?
Nástroj používám, až když se píseň z velké části umí. Děti se na intonaci i text více soustředí bez nástroje. Musí objevovat, co jejich hlas zvládá. Pokud dítěti dáte nástroj, většinou je jím tak zaměstnáno, že zpívat přestane nebo zpívá něco jiného. Hudební nástroj používám jako něco vzácného, co zpěv nakonec obohatí. Děti se na něj musí těšit, hudební nástroj jako odměna.
Jsou lidé, kteří opravdu zpívat neumějí a nikdy se to nenaučí? „Antitalenti“, jak si říkají?
To říkají jen dospělí, kteří ve svém dětství moc nezpívali. Pravda je, že čím později se začíná, tím horší to pak je. U dětí se mi ještě nestalo, aby po nějakém čase i „bručoun“ aspoň trochu nezpíval.
ptala se Lenka Ridzoňová