(ČB 9/2015)  7. května 1945, den před kapitulací, byl na ústupu v Leštině zastřelen německý voják. Němečtí okupanti zatkli pět náhodně vybraných českých civilistů a požadovali, aby se přihlásil vrah vojáka. Když se tak nestalo, byli rukojmí v sousední vesnici zastřeleni. O tři dny později, už po oficiálním skončení války, bylo pět sudetských Němců přinuceno vykopat hrob pro padlé sovětské vojáky. Zatímco tam pracovali, byla na hřbitov v Leštině dovezena těla pěti zabitých rukojmí. Situace vyvrcholila. Němci si museli vedle hřbitova vykopat hroby sami pro sebe. Poté byli zavražděni a provizorně pohřbeni. O týden později byla jejich těla spolu s těly jedenácti bezejmenných německých uprchlíků ze Slezska uložena v masovém hrobě za hřbitovní zdí. Příští měsíc bylo ještě samozvanými mstiteli zabito dalších šest Němců z Vitošova a Hrabové.

Protichůdné vzpomínky
Perzekuce Čechů nacisty za války a vyhnání Němců v letech 1945–47 představuje ve vzájemných vztazích dosud nezahojenou ránu. Podstatně k tomu přispěl i komunistický režim tabuizací událostí spojených s vyhnáním německy mluvícího obyvatelstva z ČSR. Zábřežsko a Šumpersko byly do roku 1945 dvojjazyčné. Dosud žijící pamětníci na to vzpomínají často ve velmi protichůdném duchu. Jako křesťané považujeme nesmířenost za projev nevyrovnání s minulostí, která by ovšem ve sjednocující se Evropě měla být překonávána.

Touha po smíření
Farář Jan Hudec dohledal podklady k událostem z května a června 1945 a společně s evangelickým děkanátem Sulzbach-Rosenberg i s pomocí hrabovského staršovstva zorganizoval akci „Krok ke smíření“. Pod stejným názvem byla s přispěním vídeňského profesora Viktora Dostála vydána brožura s česko-německým textem, který nás nabádá k tomu, abychom si uvědomili chyby a zločiny na obou stranách, odpustili si, a překonali tak minulost.

Jádrem setkání byla návštěva sboru pozounérů z města Sulzbach-Rosenberg v Bavorsku, s nimž naše církev řadu desetiletí udržuje partnerské kontakty. Patnáctičlenný sbor pozounérů, který přijal naše pozvání, doprovázel farář Dr. Roland Kurz. V pátek se na hřbitově v Leštině konala ekumenická bohoslužba. V rámci Noci kostelů pak program pokračoval v Hrabové koncertem pozounérů. V jeho rámci vzpomněli na oběti poválečného násilí jejich příbuzní: Lenka Žižková, pravnučka zastřeleného německého úředníka, a starosta Hrabové Jiří Linhart. Ten ve svém příspěvku řekl: „Od počátku bylo důležité, že se toto setkání koná, protože mezi lidmi, kteří byli zabiti, bylo i pět Čechů. Jedním z rukojmích, kteří byli zavražděni, byl také můj dědeček. Nechci teď obviňovat, chceme ale konečně mluvit o tom, co se stalo, aby se to už v budoucnu neopakovalo.“ Setkání doprovodila výstava fotografií Karla Kluga z Ulmu, potomka sudetských Němců.

V sobotu vystoupil v koncertním sále Základní umělecké školy v Zábřeze za řízení Kurta Lehnerera sbor pozounérů z Rosenbergu, posílen ještě třemi našimi trubači. Představil se také místní pěvecký sbor Carmen, v jehož repertoáru jsou i evangelické písně. Jednu z nich spontánně doprovodili pozounéři ve své instrumentální verzi. Pozounéři z naší církve zakládají v Olomouci další ze souborů sdružení Consonare. Rosenberští pozounéři je v této snaze podporují. Hned na místě jim darovali notový materiál a hodlají se s nimi přátelit i nadále. Tak se přes hranice a zákopy minulosti rodí nová přátelství, hudba spojuje. Společný koncert byl krůčkem ke skutečnému usmíření.

Stálo to za to
V neděli se setkání ukončilo v Evangelickém kostele v Šumperku ekumenickou bohoslužbou, při které kázal farář Dr. Roland Kurz, večeři Páně společně s ním vysluhovali farářka Hana Ducho a farář Jan Hudec. Bohoslužba byla doprovázena šumperským katolickým pěveckým sborem a skupinou pozounérů, která se rozloučila hudebním vystoupením před kostelem.

Farář Kurz třídenní událost shrnul: „Smíření začalo v malém měřítku, v osobních setkáních a touto cestou jsme udělali první důležitý krok. Stálo to za to.“

Antonín a Jana Opravilovi