(ČB 7-8/2015) Nepřipomínáme si letos jen Husa nebo světové války, ale také osobnost, v jejímž životě i smrti se obráží obojí uvedené – v dubnu letošního roku jsme vzpomínali na německého křesťana a teologa Dietricha Bonhoeffera, který byl popraven před 70 lety, měsíc před koncem války.
Nám, Čechům, Moravanům a Slezanům, může být blízký už svým rodištěm, slezskou Vratislaví, tehdy německým Breslau, městem kdysi snad založeným českým králem Vratislavem. Dietrich se narodil a vyrostl v rodině profesora psychiatrie a neurologie Karla Bonhoeffera. I do života této elitní rodiny tvrdě zasáhla první světová válka, mnohými Němci původně vítaná, a to i v rodině Bonhoefferových – když jedna z Dietrichových sester ráno po vyhlášení války v domě vykřikuje: „Hurá, je válka!“, uštědří jí matka políček se slovy: „Dítě, nevíš, co válka znamená!“. Na konci první velké války padne starší Dietrichův bratr Walter.
Po maturitě se Bonhoeffer rozhodl studovat (evangelickou) teologii, a to v souladu s rodinnou tradicí nejprve v Tübingen a později v Berlíně. Absolvoval již ve 21 letech prací nazvanou Communio sanctorum, habilituje se potom v roce 1930. Působil v zahraničí: jako vikář v Barceloně a jako docent systematické teologie v New Yorku, kde jím otřásla rasová segregace a tento zážitek ho učinil citlivějším pro rasovou nenávist v Německu. Jako soukromý docent evangelické teologie učil i doma a jako studentský farář (spirituál) sloužil v Berlíně.
Po nacistickém převzetí moci zaujal k pronásledování Židů jednoznačně odmítavý postoj a angažoval se v rámci tzv. Kirchenkampfu proti „Deutsche Christen“ a Norimberským zákonům. Na výtku kolegy: „Bratře Bonhoeffere, dělám si o vás velké starosti…“ Bonhoeffer opáčí: „Neměl byste si raději dělat starosti o evangelium? Najde nás Kristus bdící?“
Od roku 1935 vedl docent Bonhoeffer kazatelský seminář (od roku 1940 zakázaný) Vyznávající církve ve Finkenwalde (dnes součást polského města Štětín). Během pobytu v této bratrské komunitě napsal výklad Kázání na hoře, nazvaný Následování a spisek Pospolitý život.
Po vypuknutí války se Dietrich Bonhoeffer rozhodl vystoupit proti nacismu: „Jenom porážkou (ve válce) můžeme odpykat trest za strašlivé zločiny, jichž jsme se dopustili vůči Evropě a světu!“ V roce 1940 se stal dobrovolným spolupracovníkem armádní kontrarozvědky, vedené admirálem Wilhelmem Canarisem, a podílel se tak na protihitlerovském odboji vysokých německých generálů. Využil přitom svých rozsáhlých ekumenických kontaktů v zahraničí. V lednu 1943 se zasnoubil s Marií von Wedemeyer. Dne 5. dubna 1943 byl zatčen. Nejprve byl vězněn v Berlíně, po nezdařeném atentátu na Hitlera z 20. července 1944 ho převezli do vězení gestapa a v únoru 1945 potom do koncentračního tábora v Buchenwaldu. Působil duchovně mezi vězni, pro které sepsal množství písní a básní (jež v našem prostředí oslovuje v podobě písně Moc předivná z dodatku k Evangelickému zpěvníku).
Po přiblížení americké armády byl odvlečen do koncentračního tábora Flossenbürg nedaleko českých hranic. Dne 8. dubna 1945, krátce před osvobozením tábora americkou armádou, stanný soud SS odsoudil Dietricha Bonhoeffera, Wilhelma Canarise a Hanse Ostera k smrti provazem. Rozsudek byl vykonán 9. dubna 1945.
Dietrich Bonhoeffer svým životem i smrtí dostál svému teologickému myšlení, v němž zdůrazňoval význam Kázání na hoře a následování Ježíše jak slovem, tak i životem.
Ondřej Ruml
Modlitba D. Bonhoeffera:
Pane Ježíši Kriste, byl jsi chudý a ubohý, vězněn a opuštěn jako já. Znáš každou lidskou nouzi a zůstáváš u mne, i když nikdo jiný není nablízku, Ty o mně víš a sám mě vyhledáváš, chceš, abych Tě poznal a obrátil se k Tobě. Pane, slyším Tvůj hlas a jdu za Tebou, pomoz mi!