(ČB 7-8/2015) Letos se konal v Brně již IV. ročník Ghettofestu, tedy pouličního festivalu, který usiluje o pokojné soužití obyvatel v brněnském Bronxu – území kolem ulic Cejl, Bratislavská, Francouzská atd., tedy v lokalitě, kde do války bydleli brněnští Němci a dnes tam bydlí převážně Romové. Akci pořádá občanské sdružení Tripitaca a jejím smyslem není festival pro Romy, jak by se mohlo zdát a jak si mnoho lidí myslí, nýbrž snaha „předsudky opředenou lokalitu na jeden den otevřít, přitáhnout k ní pozornost a přivést do ní ostatní obyvatele města Brna. (…) vytvořit prostor pro setkání lidí různých etnik, vyznání, zájmů i životních zkušeností, kteří chtějí zažít jedinečný program v kulisách města a podpořit toleranci a pozitivní sousedské soužití jako důležitou hodnotu.“
Úvodní bohoslužba, o kterou pořadatelé požádali náš husovický sbor, byla propojena s Rokem smíření, který město vyhlásilo k sedmdesátiletému výročí konce války. Připomněli jsme památku všech vyhnaných, umučených a popravených během války a po ní. To vše přímo na místě, v kapli káznice na Cejlu, kde trpěli a umírali jak vězňové Gestapa, tak vězňové KSČ. Modlitba zazněla česky, hebrejsky, romsky i německy. Vyznávala viny a prosila o odpuštění a smíření. Kázání bylo na základě textu z proroka Micheáše a vyzývalo k zachovávání práva, milování milosrdenství a pokornému chození s Bohem. Michal Doležel přečetl vzpomínky jednoho vězně z této věznice za války a připomněl tragický osud legionáře a odbojáře Petra Křivky, který byl po osmačtyřicátém roce přímo v kapli zmlácen bachaři do bezvědomí den před svou popravou. Honza Rybnikář měl přímluvnou modlitbu. Kromě dalších písní se zpívala i Moc předivná, kterou napsal Dietrich Bonhoeffer v koncentračním táboře. Na kytaru hrál Honza Ženatý, fotil Ben Skála.
Bylo přítomno hojně přes sto lidí, od malých dětí po přímé pamětníky. Po bohoslužbách následovala komentovaná prohlídka káznice – komplexu budov v centru města, které jsou od roku 1955 nevyužity a chátrají a z nichž by se snad mohlo v budoucnu stát Kreativní centrum.
Podle přání pořadatelů měla bohoslužba uzavřít období utrpení, které se zapsalo do zdejších barokních zdí, ať už v celách smrti, nebo přímo v kapli, která byla v padesátých letech přeznačena otřesnou freskou s kulometčíky, a jak pravil Tomáš Vtípil – „Nanebevzetím rudoarmějce“. Doufejme, že se tak stalo a že se v centru města otevře staronový prostor k účelům veskrze bohulibým. Husovický sbor děkuje organizátorům za důvěru.
Štěpán Hájek, foto Benjamín Skála