(ČB 5/2015) My tři rodiny z libeňského sboru v Praze, čítající šest dospělých a osmihlavý dětský živel, jsme si naplánovaly strávit letošní Velikonoce společně v herlíkovickém Horském domově. Očekávali jsme příjemně strávené svátky v krásném prostředí jarních hor, dostali jsme však mnohem více.
Velikonoce bílé
První překvapení přišlo přímo shůry. Místo probouzející se jarní přírody nás čekaly závěje jiskřivého sněhu, o jakém se nám o Vánocích mohlo jen zdát. Manželé Bártovi, správci Horského domova, nás předem upozornili, abychom se řádně vybavili na zimní radovánky, a v dokonalém načasování zařídili zprůjezdnění nečekaně zapadaných cest. V nejhustší sněhové metelici, jakou si umíte představit, jsme na Zelený čtvrtek bezpečně dorazili do vyhřátého přístřeší.
Velikonoce duchovní
Vrchlabský farář Petr Chlápek se svým sborem připravil hluboký, gradující a pečlivě promyšlený program pro celý velikonoční čas. A tak se děti i dospělí mohli v pátek zúčastnit křížové cesty s mnoha zastaveními, šitými na míru dnešní doby. Trefné a zasahující úvahy pana faráře nás na několik hodin vytrhly z všednosti a daly nám možnost intimně prožít svůj vlastní velikonoční příběh. Mohli jsme si také vyzkoušet, jaké je to nést svůj kříž, a nakonec do něj zatlouct své hříchy. V bílých polích nad městem na děti čekala odměna. Po Ježíšově vzoru se povozily na svéhlavém oslíkovi. Z meditativních sobotních vigilií v herlíkovickém kostelíku plném svíček jsme si doslovně i obrazně přinášeli domů světlo a vše pak vrcholilo nedělní bohoslužbou ve vrchlabském kostele. Nápaditý obrazný aktivní i rozjímavý duchovní program v nás zanechal dlouhotrvající stopy a byli jsme okouzleni také prostým výmluvným a – světsky řečeno – zážitkovým způsobem, jak předat velikonoční poselství i těm nejmenším: „přitloukl jsi na kříž své průšvihy…“, „přinesl sis z kostela světýlko, aby ses nebál…“
Velikonoce tradiční
Horský domov pod vedením manželů Bártových není jen turistickou ubytovnou, ale i jakýmsi zázemím duchovního dění v horní části Herlíkovic. S účastníky bohoslužeb jsme se tudíž před kostelem nerozloučili, ale v příjemné rodinné atmosféře jsme pokračovali ve velikonočním programu, v němž kromě křesťanského naplnění nechyběly ani lidové tradice. Na všechny zájemce čekala v neděli velkoryse pojatá barvírna vajec, bohatě zásobena vajíčky, barvami, udělátky, nápady i radami. A zatímco se ženy a děvčata měnily v malérečky, pánská sekce vedle usilovně pracovala v improvizované pletařské dílně s prvotřídními vrbovými proutky a pletla pomlázky. A díky tomu mohla nazítří ráno vyrazit z chaty mocná horda koledníků, vybavená úctyhodnými opentlenými mrskačkami, a naopak koledníci dorazivší k nám (zahlédli jsme je vycházet ze zaváté krkonošské dřevěnky, ale přijeli prý z Prahy…) byli obdarováni malými uměleckými výtvory dětských i dospělých rukou.
Chceme se tu podělit o svou radost z pestrobarevných zážitků uprostřed bílých plání i o tip, jak a kde strávit svátky v rodinné atmosféře vlídnosti, dobré nálady i působivých duchovních momentů. To bychom kdekoliv jinde, v nějaké běžné krkonošské ubytovně, těžko zažili. A chceme za to vše poděkovat – třeba tak, jak se děkuje při ohlášeních: jsme vděčni všem jmenovaným i Pánu Bohu, který je při jejich nesnadné, ale tak důležité práci vede a posiluje.
Faltýnkovi, Rosenovi, Vlčkovi