(ČB 5/2015) V minulém díle seriálu o architektuře 20. století byl představen funkcionalistický chrám v Boskovicích. Dále na jihu, v Brně-Židenicích a v Břeclavi, užívají evangelíci další zajímavé prvorepublikové kostely, navržené jedním architektem, Miroslavem Tejcem. První byl dokončen břeclavský (1932), v Židenicích pak o tři roky později.
Bárka plující do nebeského Jeruzaléma
V břeclavském kostelíku se pod jednou střechou nacházejí prostory chrámu, modlitebny, fara i sborové zázemí. Za války budovu evangelíci ztratili. Po Mnichovu byla pohraniční Břeclav i vzhledem ke své strategické poloze okupována Němci, ačkoliv ve městě převažovalo české obyvatelstvo. Kostel byl zabrán německou armádou a využíván jako sklad. Po válce sloužil jako prodejna ryb, zeleniny a horní sál pro loutkové divadlo. Členové sboru se do svých prostor mohli vrátit až po roce 1948. Kostel s výrazným průčelím a 
odvážně vyloženou železobetonovou stříškou nad vstupem na první pohled zaujme logem bárky (církve) v rozbouřeným vodách a nápisem Dobrořeč duše má Hospodinu. „Anténka“ s kalichem dodává stavbě zajímavou futuristickou vizáž kosmické rakety připravené na start do nebeského Jeruzaléma. Při pohledu z boku však „mystické“ vize musejí zůstat při zemi. Stavba je rozsáhlá a její údržba pro evangelíky v malém městě není jistě jednoduchá. Vysoké zdi s lehce zašlou fasádou jsou prolomeny štíhlými pásy oken. Možná by časem stálo za to oživit eschatologickou představu chrámu obnovou nátěru fasády. Břeclavští se snaží svůj kostel otevřít i pro veřejnost a příležitost bývá například i při Noci kostelů (letos 29. května). 
Loňský program v kostele popsal pro Českého bratra (7–8/2014) ve veselém článku místní farář Jan Zámečník. Na webových stránkách našeho časopisu naleznete i pěkné fotky interiéru chrámu v jasných modrých odstínech. Přejme břeclavským, aby jejich krásný kostel navštívilo při letošní Noci kostelů více návštěvníků a aby každý věděl, že kostel je otevřen pro poutníky a neslouží jen k prodeji ryb jako po válce. Snad se do rybářské bárky břeclavského „Jeruzaléma“ podaří „ulovit“ i nějaké nové dušičky. „Pojďte za mnou a učiním z vás rybáře lidí.“ (Mt 4,18–19)
Židenický odlesk nebeské krásy
Kostel v Židenicích zase láká kolemjdoucí k návštěvě výrazným kruhovým oknem s barevnou vitráží s motivem kříže. Použití skládaných barevných sklíček ve vitrážích je již od doby gotických chrámů osvědčený způsob, jak zaujmout člověka odleskem nebeské krásy a nepopsatelnosti toho, co Hospodin svému lidu připravil. Moderní architektura, ke které zajisté patří i funkcionalismus, se snaží zaujmout právě jasnými detaily. Záměrem není člověka přesytit různými ornamenty, množstvím dekorace a výzdoby. Židenický kostel je na rozdíl od břeclavského postaven v proluce městské zástavby a je zapsán do seznamu kulturních památek. V roce 1944 byl těžce poškozen při bombardování a obnoven o rok později. Stavba do okolí dobře zapadá a graduje výraznou věží, které jako hromosvod opět vévodí štíhlá anténka s kalíškem. Barva fasády je jasně bílá, stejně tak pro funkcionalismus typická pásová okna, která nedávno dostala nový nátěr. Loď kostela je orientována frontálně s kazatelnou spojenou se stolem Páně v čele a s několika řadami pevně spojených sedaček. Možná by stálo za to se zamyslet nad tím, zda je nenahradit praktickými židlemi nebo lehkými lavicemi, které lépe umožní variabilní uspořádání prostoru pro rozmanitou činnost velkého sboru. Stejné sedačky, pěkně bíle natřené, mají i v Břeclavi. Je to ale jistě otázka přání místních věřících, finančních priorit i dohody s 
památkovým odborem. Židenický kostel patří třetímu brněnskému sboru (celkem jsou ve městě čtyři evangelické komunity). Sbor má podle statistik na Evangnetu dvakrát více členů než společenství evangelíků v Břeclavi (601). Již více než 20 let zde působí jako první farář Pavel Kašpar, člen synodní rady, a na menší úvazky další dva duchovní pracovníci. Chrám spolu s červeným kostelíkem v centru města určitě stojí za návštěvu.
Jan Kirschner