(ČB 5/2015) Cesta do Vinoře trvá úmorně dlouho. Oficiálně je Vinoř jednou z pražských městských částí. Ve skutečnosti se ale daleko spíš jedná o vesnici za Prahou, oddělenou od poslední stanice metra nekonečným pásem rovinatých polí. Ať jedete z města autem, nebo veřejnou dopravou, vždy máte pocit, že se cesta nesnesitelně táhne. Málokdo z ní má asi radost. Klienti pražské Diakonie Zvonek ale ano.

Ve Vinoři totiž našli nové zaměstnání. Cesta dvakrát týdně za prací pro ně znamená zásadní zpestření v jejich jinak poněkud příliš poklidném životě. Nové pracovní angažmá klientů znamená ale i zpestření pro samotné vedení městské části i střediska Diakonie. Jedná se totiž o unikátní projekt. A všichni teď s napětím sledují, jak dopadne.

A Diakonii Znáš?
Manažer jedné velké nadnárodní firmy Michal Biskup se stal po posledních komunálních volbách ve Vinoři místostarostou. Do nové funkce si přinesl spoustu energie i nápadů. Ne všechny se ale ukázaly životaschopné. Úklid zanedbaných koutů obce chtěl Michal Biskup například svěřit lidem, kterým soud nařídil veřejně prospěšné práce. Tenhle nápad po chvíli zkoumání rychle zavrhl. Veřejně prospěšné práce jsou vlastně trest a tomu zpravidla odpovídají výsledky – odvedená práce vypadá, jako by ji někdo vykonával za trest.

Pak se mu jednou večer ozval telefonem kamarád: „Hele, místostarosto, tam u vás to s úklidem vypadá všelijak. Byl jsem teď v Diakonii. Klienti tam mají zájem o práci. S uklízením mají zkušenosti. Nechcete to dát dohromady?“ Tohle stálo za to prověřit. Z prověřování se překvapivě rychle stala dohoda: klienti s asistentem dorazí dvakrát týdně na čtyři hodiny uklízet. Vinoř jim za to bude posílat peníze na zvláštní účet – dohromady 40 tisíc – za které pak klienti vyrazí na podzim na dovolenou.

První pracovní den zavedl čtyřčlennou uklízecí četu z Diakonie Zvonek na zanedbané prostranství před místním zámkem. Vyřezávali proutí, odškrabávali z asfaltu vrstvy bláta, odklidili hromadu kamení, kterou tam kdosi kdysi neznámo proč zanechal. Když přišli výsledek zkontrolovat pánové od úřadu, byli spokojeni. „Lidé ze Zvonku se té práce zhostili naprosto úžasně,“ říká Michal Biskup. „Myslím, že jim budeme moci svěřit i náročnější práci než jenom úklid. V plánu máme natírání plotu.“ Stejně to vidí i všichni zastupitelé obce a pochvalné hlasy jsou slyšet i od občanů.

Bez zprostředkovatelů
Ráno vstát, posnídat, vyrazit do práce; trochu si odpočinout; jít na procházku, sportovat nebo jít za zábavou; povečeřet, jít spát. Že lidem s mentálním handicapem prospívá podobný životní rytmus, jaký zažívá většina lidí takzvaně zdravých, dnes nikoho nepřekvapí. Překvapivé ale je, jak obtížně se jej dá pro mentálně handicapované dosáhnout – a to i po pětadvaceti letech bouřlivého rozvoje sociálních služeb. Problém je hlavně s prací. Jak ji pro klienty sehnat, pokud nejsou nablízku speciální chráněné dílny? Pomoci můžou profesionální zprostředkovatelské agentury s dobrým přehledem po různých evropských i tuzemských dotačních programech na podporu zaměstnávání lidí s mentálním handicapem. Agentury ale fungují projektově. A když dotace dojdou, dojde práce. „A pak je potíž, že zprostředkovatelské agentury nepracují s klienty trvale,“ říká k tomu ředitelka Diakonie Zvonek Michaela Kunzová. Klienti projdou většinou čtrnáctidenním zaškolením a pak se předpokládá, že budou pracovat samostatně. „Tak to ale nefunguje,“ dodává ředitelka Kunzová. „Klienti potřebují neustálou dopomoc a nejlépe od někoho, kdo je dobře zná a ví, jak je vést. Ostatně, tohle při práci potřebují i mnozí lidé, kteří žádný handicap nemají, že…“ Projekt s Vinoří je unikátní právě v tom, že spolupráce má probíhat přímo, bez zprostředkovatele.

Tohle zaujme
Diakonie Zvonek chce sehnat pro své klienty stálou práci, při které bude neustále přítomen profesionální asistent. Vinoř chce mít zase uklizené veřejné prostory. Podaří se projekt k oboustranné spokojenosti?

Vyhodnocení proběhne na podzim, ale zatím se zdá být vše na dobré cestě. Z obou stran je patrna dobrá vůle i odvaha zkoušet nové věci. Ředitelka Michaela Kunzová trvá na tom, že klienti budou spolehlivě odvádět zadané úkoly. A pochvaluje si, že druhá strana velmi rychle pochopila, jaký typ úkolů je pro klienty Diakonie Zvonek ideální. Starosta Vinoře František Schwarz vytipoval k úklidu takové prostory, které jsou jasně ohraničeny a jsou přehledné. „To našim klientům přesně vyhovuje,“ říká Michaela Kunzová. „Když jim práce končí, ohlédnou se a můžou si říct – tak tohle místo jsme uklidili my!“

Projekt samozřejmě není výdělečný. Čtyřicet tisíc, které si klienti „vydělají“, je vázaných na přesný účel – dovolenou. Aby ale klienti Zvonku mohli do Vinoře s podporou asistenta trvale dojíždět a měli odpovídající pracovní pomůcky, je potřeba podle současných propočtů sehnat kolem sta tisíc. Michale Kunzová osloví sponzory. „Výhodou je, že už projekt běží. Nemáme jen plány, ale jsou za námi konkrétní výsledky. Navíc jsme jedni z prvních. To musí zaujmout,“ říká.

Adam Šůra