(ČB 3/2015) Poličský seniorát patří v naší církvi k nejmenším seniorátům. Malá rozloha seniorátu je nespornou výhodou, za necelou hodinu je možné projet trasu mezi dvěma nejvzdálenějšími místy. Malý počet sborů přináší možnost osobně znát mnohé presbytery a další aktivní evangelíky. Velkým problémem se ale stává obsazení postů v seniorátním výboru, předsednictvu konventu, seniorátní pastýřské radě a podobně. A tak se ve svém třetím volebním období ve funkci seniorátního kurátora již po několikáté setkávám se situací, kdy ve čtyřčlenném seniorátním výboru zasedají dva členové z jednoho sboru. Jinde by to bylo neobvyklé, ale u nás zatím tento poměrně častý jev není zdrojem nepohody nebo paniky. Ač je na území seniorátu několik měst do deseti tisíc obyvatel (Polička, Hlinsko a Chotěboř) a několik městeček (Proseč, Jimramov, Krucemburk), přesto si dovoluji nazvat charakter sborů jako venkovský.

Co se děje v seniorátě
Některé aktivity dlouhodobě fungují a některé se nedaří dát dohromady. Standardně pracuje seniorátní Jeronýmova jednota, organizujeme mezigenerační seniorátní výlety (Kralice, Praha), pravidelně se schází kazatelé v jednotlivých sborech na pastorálkách, často i se zajímavými hosty.

Velmi sympatickou událostí je každoroční seniorátní ples, který se letos uskutečnil v Proseči, a to již patnáctým pokračováním – za laskavé podpory ochotných a obětavých bratří a sester. Úžasný Chrudimský big band zahrál k tanci i poslechu všem od 15 do 80 let. Také práce s mládeží se nyní daří, pravidelně se konají jejich seniorátní setkání s přednáškami a kulturním programem. Jsme si vědomi toho, že aktivity pro mládež a s dětmi probíhají v časových vlnách se svými horními i spodními výkyvy. Nedaří se úplně navázat na seniorátní rodinné neděle, v poslední době poněkud vázne vzdělávání laiků formou presbyterních konferencí. Na aktivity většího rozsahu seniorát nedokáže soustředit síly.

Jak to vypadá ve sborech
Ve sborech se některé aktivity pomalu vytrácejí – výuka náboženství, biblické hodiny, což seniorátní výbor nese nelibě, jiné aktivity se rodí nebo úspěšně pokračují – koncerty, dětské tábory – to seniorátní výbor samozřejmě vítá. Hodně záleží na tom, zda farář a staršovstvo společně „táhnou“, nebo proti sobě „tlačí“.

Samofinancování církve je nesnadným tématem i v našem seniorátu. Probíhá zatím více na úrovni sborů ve staršovstvech, na seniorátní úrovni jsme toto téma rozebírali na podzimním konventu. Zvolna si zvykáme na myšlenky o spojování sborů, ale vlastně ani netušíme, zda přežije náš miniaturní seniorát. Častým tématem v našich sborech je stav budov a někdy to vypadá, že staršovstva, zahlcena hospodářskými záležitostmi, zapomínají na Hospodina. Snad je to opravdu jenom zdání.

Fenomén Chotěboř
Na území seniorátu není žádné zařízení Diakonie. Blízko Chotěboře, nedaleko malebného a divokého údolí řeky Doubravy, se nachází Evangelické rekreační středisko, které slouží od jara do podzimu. Budování tohoto střediska spadá do přelomu šedesátých a sedmdesátých let minulého století. Otevření proběhlo v létě 1971 formou dětského tábora a bylo trnem v oku totalitnímu režimu. Církvi se tehdy podařilo středisko uhájit pro rekreaci farářů a jejich rodin a pro tzv. mírové kurzy a podobně. Později bylo možné navázat rodinnou rekreací, která probíhá dodnes. Dalšími klienty bývají vojenští kaplani, vedoucí středisek Diakonie, členové Církve Bratrské, skauti; oblíbené jsou také pobyty důchodců, organizované Pražským a Chrudimským seniorátem. Slušné ubytování, příznivé ceny a farářské vedení jednotlivých kurzů zvou k rekreaci i vzdělávání členy naší církve a další zájemce o setkávání a sdílení křesťanských hodnot.

A co mi práce v seniorátu dala a dává?
Především větší rozhled v seniorátním i celocírkevním dění, mnoho nudných, ale přesto nutných jednání, ale také hodně radostných a někdy i smutných setkání. Spoustu důkazů vzájemné křesťanské lásky, pomoci a porozumění. A také mě tato práce naučila více naslouchat, spojovat skutečnosti do souvislostí, učit se trpělivosti a krotit vlastní prudkost.

Přestože naše řady nerostou, pevně věříme, že co činí Bůh, vše dobré jest… Všechno má určenou chvíli a veškeré dění pod nebem svůj čas… (Kaz 3,1)

Jaroslav Lacina, seniorátní kurátor Poličského seniorátu