(ČB 1/2015) Už nějaký čas to slýchám a vídám kolem sebe a vnímám to i v sobě: knih je zkrátka a dobře moc. Jsme rodina náruživých čtenářů, a přesto ani zdaleka nestačíme přečíst všechno, co si koupíme, co dostaneme darem nebo co nám pracovní povinnosti ukládají. Knihkupectví s křesťanskou literaturou v člověku někdy dokonce mohou vyvolávat melancholii: vždyť všechno, co potřebuji vědět, vím – a stejně z ne zcela jasných pohnutek dělám, co dělat nechci – apoštol Pavel to diagnostikoval přesně. Možná čteme další a další knihy, abychom si připomínali to, co už víme. Možná by nám nakonec stačila jen ta jedna… Nebo ne?
Kniha Vyvolit si lásku: bratr Roger z Taizé je i v té knižní houšti něčím cenná: nejde o slova, jde o osobu, která za nimi stojí celým svým životem. Knihu sestavili bratři z Taizé z toho, co za svůj devadesátiletý život o svých zkušenostech porůznu napsal a řekl bratr Roger Schütz, zakladatel jejich ekumenické komunity.
Narodil se roku 1915 ve Švýcarsku v rodině protestantského pastora. V mládí onemocněl tuberkulózou a během dlouhých měsíců klidu v sobě objevil Boží povolání. Objevil také to, že „více než tělo potřebuje uzdravit mé nitro a že naše srdce mohou být uzdravena především pokornou důvěrou v Boha“. Velký vliv na něho měla jeho babička, která pocházela ze staré protestantské rodiny, a přesto se po svých zkušenostech z první světové války rozhodla napomoci smíření křesťanů tím, že sama začala chodit do katolického kostela. Nestačí něco říkat: je třeba to bez otálení uskutečňovat.
Roger Schütz se cestou své babičky vydal roku 1940, kdy se po třech letech studia reformované teologie vydal do válkou rozdělené Francie, odkud pocházela jeho matka. V burgundské vesničce Taizé, nedaleko demarkační čáry, tam dva roky spolu se svou sestrou Geneviève přijímal uprchlíky z okupované zóny a pomáhal jim přejít do bezpečí. Roku 1942 byl prozrazen a musel se vrátit zpět do Švýcarska, kde spolu se třemi dalšími muži založil svou první komunitu, v níž hrály důležitou roli tytéž prvky, jimiž se později proslavilo Taizé: společná modlitba, sdílení a rozjímání. Když se mohli první čtyři bratři roku 1944 vydat do Taizé, přes vlastní hmotnou nouzi se začali zajímat o potřebné. Nejpotřebnější byli němečtí váleční zajatci. V roce 1949 se prvních sedm bratří zavázalo k řeholnímu životu, k celibátu a ke zcela prostému životu. Každý z nich se podle řehole měl stát znamením bratrské lásky a podílet se na uskutečňování podobenství o společenství. K tomu patřila zásada živit se výhradně vlastní prací. Základem je „život jako prostá řeč, z níž bude patrné znamení evangelia“. K této řeči pro bratra Rogera nezbytně patřilo také vytváření prosté krásy.
A to je vlastně všechno: dál se to, co bylo na počátku nastíněno, jen prohlubovalo a prosvětlovalo. Komunita, s níž od sedmdesátých let spolupracují řeholnice žijící v nedaleké vesnici Ameugny, pečovala o chudé, protože „čím více chce někdo vstupovat do života společenství s Bohem, tím je pozornější k lidem, které potkávají zkoušky“.
Od padesátých let žijí někteří bratři po jistý čas ve fraternitách mezi chudými, především v některých zemích rozvojového světa. Ne proto, aby přinášeli řešení, ale proto, aby „byli prostým zpřítomněním lásky“.
Od přelomu padesátých a šedesátých let se v Taizé neplánovaně objevuje mládež: mladí lidé, kteří sice navenek vypadají stejně jako druzí, ale často v sobě nesou různá vnitřní zranění. Prosté myšlenky bratra Rogera, prověřené životem celé komunity, stojí za to, abychom se jimi zabývali i dnes. I dnes potřebujeme vědět, že ke křesťanské důvěryhodnosti nestačí image, ale že je třeba ji podložit vlastním životem. Že voláme-li po smíření, sami musíme něco obětovat. Že modlitba nás nevzdaluje zájmu o svět, ale vede nás „k lásce a k tomu, jak ji vyjadřovat vlastním životem“.
Bratr Roger zemřel 16. srpna 2005. Během večerní modlitby v Chrámu smíření ho zabila duševně nemocná žena. Rozum zůstává stát nad tím, jak někdo může zaútočit na něco tak křehkého, jako byl tento staříček. Přesto byl jeho pohřeb velkou oslavou lásky a smíření.
Šárka Grauová
Vyvolit si lásku. Bratr Roger z Taizé. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2014.