(ČB 10/2014) Vzpomínky na synodního seniora Josefa Součka uveřejnila církevní rada i osobní tajemník seniora Součka Bohumil Valeš v Evangelickém kalendáři 1958 k 20. výročí jeho úmrtí. Z nich uvádíme několik výňatků:

„Co každý poznal, když přišel do styku se seniorem Součkem, byla pravdivost, která vyzařovala z celé jeho osobnosti a pronikala všemi jeho slovy. Byla v něm přirozená důstojnost. Působil prostým zjevem člověka veskrz opravdového, bezelstného, pravdomluvného a pravdu milujícího, který chce jen spravedlnost a právo. Jeho čistý pohled působil na ty, kteří neměli čisté svědomí, že umlkali a snažili se zmizet mu s očí. Nebylo možno před ním lhát. Jako by prohlédal až do ledví člověka a četl v něm jeho skryté myšlenky a záludnosti.“

„Senior Souček byl v podstatě člověk plachý, navenek nijak rád nevystupoval, ve společnosti byl mlčenlivý, jako by neměl co říci. Rád však naslouchal vypravování jiných a dovedl se upřímně zasmát, když uslyšel dobrý vtip. Rád četl, ponejvíce anglicky, anglickou beletrii. Divadlo příliš nemiloval, ale občas navštívil historickou inscenaci. Naproti tomu jej bavilo chodit do biografu.“

„Prchlivý senior Souček nebyl, avšak pohněvaný byl často. Hněval se na faráře lenochy, lajdáky, na faráře žebrající o podpory v cizině, zlobil se na některé státní orgány, nevycházející církvi vstříc v jejích oprávněných požadavcích i na mnohé jiné věci. A přece někdy se ho zmocňovala ukvapenost, což se ostatně stává každému člověku. Jednou byl tak pohněván, že chtěl okamžitě cosi podniknout, co se prvnímu tajemníku zrovna nezdálo moudré. Tajemník si troufal své mínění říci nahlas. Tím ovšem pohněval seniora ještě víc. Dosáhl sice toho, že senior nic neudělal, avšak zakusil, jak senior cosi zabručel a bez pozdravu odešel, bouchnuv dveřmi víc než jindy. Druhého dne přišel senior k tajemníkovi jakoby nic a pravil: ,A jestlipak víte, pane vikáři, že to bylo dobře, že jste mi včera zabránil v tom, co jsem chtěl udělat? Rozmyslel jsem si to, uděláme to jinak.‘ A bylo zase vše při dobrém.“

připravila Lydie Roskovcová, redakčně zkráceno