(ČB 9/2014) Evangelická teologická fakulta, jak o tom svědčí řada odborných konferencí, slavnostních akcí a dalších setkání všeho druhu, je dnes bezpochyby místem otevřených dveří jak pro laickou, tak i odbornou veřejnost. Není však bez zajímavosti, že statisticky nejčastějším místem, kam cizí návštěvník na fakultě zamíří, není ani velká posluchárna, ani pracovna děkana či jiné reprezentativní místo, ba není to překvapivě ani kavárna Marathon, nýbrž knihovna. Řada mimofakultních návštěvníků zná Evangelickou fakultu právě jen přes knihovní prostory. Počet aktivních čtenářů totiž čtyřnásobně převyšuje počet domácích studentů a vyučujících.

Co stojí za touto pozoruhodnou přitažlivostí?

Troufnu si tvrdit, že to nebudou jen plastiky sportovců, kteří inspirativně kynou čtenářům z čelní zdi knihovního prostoru a vybízejí je k píli a aktivitě. Věřím, že notnou měrou k tomu přispívá také vstřícné jednání našich knihovnic, fungující služby a především nabídka knihovního fondu, která je v českém teologickém prostředí ojedinělá a má svou pozoruhodnou historii. Máme-li zmínit alespoň dvě jména, jimž patří dík za to, že knihovna je dnes tím, čím je, musíme vzpomenout osobnost dr. Václava Sobotky, který knihovnu provázel víc než 40 let dobou největších společensko-politických otřesů od konce 30. let až do počátku let 80. Řada z nás pak má ještě v živé paměti dlouholetou ředitelku Mgr. Marii Šírovou, která knihovně dala její porevoluční tvar a která většinu ze současných knihovníků do knihovny přivedla.

Začátky knihovny

Pozoruhodná historie knihovny se začala psát v roce 1919, tedy současně se zahájením činnosti Husovy československé evangelické fakulty bohoslovecké. Její vznik byl tehdejším Ministerstvem školství a národní osvěty podpořen částkou 50 000 Kč. Knihovna stejně jako fakulta sídlila v době první republiky v prostorách bývalého arcibiskupského semináře v Klementinu, a to ve značně stísněných podmínkách. Svědčí o tom fakt, že řada knih byla tehdy uložena v kufrech. Navzdory tomu však knihovna během prvních 20 let existence svou velikost z původních asi 3000 svazků zdesateronásobila. Velkou zásluhu měly především dary. Mezi největší příspěvky patřila rozsáhlá knihovna faráře Jana Karafiáta a koupě vzácné knihovny herrnthutského archiváře J. T. Müllera, která dnes tvoří jádro oceňované sbírky fakultních vzácných tisků. (Tato sbírka postupně rostla až na dnešních zhruba 1500 tisků. Pokrývá přibližně období let 1500–1750 a tvoří ji několik desítek Biblí nejrůznějších překladů a původu, dále pak z větší části náboženská a teologická literatura, zpravidla v latině, němčině nebo v češtině. Nejstarším tištěných exemplářem je Bible benátská z roku 1506).

Válečná a poválečná léta

Za války zabránil prof. Bartoš převozu knihovny do Rakouska a prosadil uložení fondu do sklepních prostor Husova domu. Nejvzácnější tisky byly v té době kvůli snížení rizika svěřeny do opatrování jednotlivým profesorům. Po válce proto mohl tehdejší proděkan František Bednář  situaci velmi optimisticky shrnout: „…byl zachráněn nejcennější statek fakulty před rozkradením. Knihovna sice utrpěla značné škody stěhováním, a také myši v ní řádily, ale tyto ztráty jsou malé proti zkáze, kterou utrpěly knihovny jiných fakult.“

Při rozdělení Husovy československé evangelické fakulty na Husovu československou bohosloveckou fakultu (dnešní Husitská teologická fakulta Univerzity Karlovy) a Komenského evangelickou bohosloveckou fakultu (dnešní Evangelická teologická fakulta Univerzity Karlovy) v roce 1950 naštěstí nedošlo k výraznějšímu dělení knihovny a její fondy zůstaly z valné části v majetku Komenského fakulty. Vyhnuly se jí i veškeré akce zaměřené na vyřazování „závadné literatury“, naopak své fondy rozšířila o některá díla z konfiskátů zrušených klášterů a jiných institucí. Ke konci 60. let tak již vykazovala úctyhodných 70 000 svazků. V roce 1953 bylo rozhodnuto o provizorním umístění knihovny do bývalého shromažďovacího sálu synodní rady Husova domu a toto provizorium vydrželo s drobnými změnami až do konce 80. let.

Stěhování a modernizace knihovny

V roce 1990 došlo k inkorporaci fakulty do svazku Univerzity Karlovy, knihovna se tak stala jednou z knihoven univerzitních a otevřela se narůstajícímu proudu mimofakultních čtenářů. Významným mezníkem se stal rok 1993, kdy byla zahájena její automatizace a postupně dosloužil jmenný a předmětný lístkový katalog, který dodnes z piety zdobí přístupové schodiště do knihovny. Nedlouho poté, v roce 1995 se knihovna stěhovala do nových prostor v Černé ulici, když se novým sídlem fakulty stala pozoruhodná stavba od Františka Xavera Čtrnáctého z roku 1928, původně určená pro Plichtův tělovýchovný ústav. Hlavní fond knihovny byl uložen ve velké tělocvičně s galerií v suterénu budovy. Díky originální dvoupatrové konstrukci regálů se sportovní prostor proměnil v moderní knihovní sál, který čtenářům poskytuje veškerý badatelský komfort. Na původní účel tohoto místa dnes odkazují již jen v úvodu zmíněné tři reliéfy Ladislava Šalouna se sportovní tematikou. Diskutabilní uložení knihovny do podzemí nás knihovníky však čas od času naplňuje obavami z vody. Největší povodně v roce 2002 ovšem knihovna bez větší újmy přežila, a tak se její opakovanou noční můrou stávají spíše prudké přívalové deště, které si už několikrát cestu do knihovny našly. Škody však byly většinou pouze marginální.

V 90. letech prosadila již zmíněná paní ředitelka Šírová koncepci otevřeného knihovního fondu tak, aby se čtenáři dostali přímo mezi knihy. Tento krok sice vyžadoval náročné tematické roztřídění desítek tisíc knih, což představovalo nelehký úkol klasifikační a posléze i logistický, nicméně výsledek, tedy členění podle jednotlivých teologických disciplín a dále uvnitř daných disciplín podle základní tematické struktury, nakonec čtenáři velmi ocenili. Získali možnost seznámit se s literaturou k jednotlivým tématům bezprostředně v regálu, a definitivně tak skončila vazalská odkázanost na zprostředkovatelskou službu knihovního katalogu.

Současnost a pozvání do knihovny

Knihovna je dnes úzce propojena s ostatními knihovnami univerzity. A to jak jednotným knihovním systémem, řadou společně přístupných databází, tak i neustále narůstajícím počtem čtenářů z jiných fakult. Je to dáno jednak strategickou polohou v centru Prahy nedaleko oborově příbuzných fakult a jednak aktivní akvizicí především české knižní produkce v oblasti psychologie, historie, filozofie, sociologie, pedagogiky, literární vědy a umění. To vše, v kombinaci s vstřícným studijním prostředím, bezpochyby přispívá k nemalé atraktivitě knihovny.

Devadesátá léta znamenala pro knihovní fond kvalitativní proměnu skokem. Nejen že se zcela proměnila česká knižní produkce a postupně se nastartovala i zahraniční akviziční politika, ale podobně jako ve 20. a 30. letech ovlivnily výrazně profil knihovního fondu věhlasné a často obsáhlé knižní pozůstalosti a dary od osobností typu Jaroslava Pelikána, Stanislava Segerta, Ernsta Käsemanna, Markuse Bartha, Paula Ricoeura a dalších. Z nejnovějších přírůstků tohoto druhu stojí za zmínku začlenění několika tisíc publikací ze zanikající knihovny IBTS (Mezinárodní baptistický teologický seminář Evropské baptistické federace). Celkově knihovna nabízí asi 150 000 publikací, více než 200 pravidelně odebíraných periodik a rozsáhlý sklad periodik archivních, z nichž nejstarší sahají až do 18. století. Knihovní komunitu dnes tvoří více než 3000 čtenářů z řad studujících i široké veřejnosti. Máte-li chuť strávit klidnou chvilku mezi regály knih, neváhejte, rádi vás v knihovně provedeme a s případným hledáním pomůžeme.

Pavel Moskala, vedoucí knihovny