(ČB 7+8/2014) Reformace?! – většině z nás se asi vybaví řada konkrétních historických událostí, ať už činnost Jana Husa na začátku 15. století, nebo o sto let pozdější přibití Lutherových tezí na chrámová vrata ve Wittenbergu. Jsme si jisti, že tyto události měly ohromné historické důsledky. Ale jaký význam má reformace pro nás, naši církev a náš život dnes? Neznamená snad „ecclesia semper est reformanda“, že církev musí být stále reformována?

Desetidenního semináře s názvem „Reformationtour“ se zúčastnilo šestnáct zájemců převážně z anglicky mluvících zemí (osm z USA, dva z Kanady, jeden Angličan, manželský pár z Norska, dva Němci a jeden Švéd). Jedním z nich jsem byl já, Wolfram Rohloff, farář z Zöblitze v Krušných horách. Byl jsem dychtivý dozvědět se něco více z dějin české reformace, protože Hus byl pro mě doposud jen jménem z církevní historie. A také mě zajímá situace církví u našich jižních sousedů.

Co jsme zažili a co jsme se naučili
Vyslechli jsme mnoho přednášek z historie, na nichž se podíleli docenti a profesoři Karlovy univerzity, faráři a členové různých církví a sborů. Dva z nich bych rád zmínil:
Do dobového a náboženského pozadí nás uvedl Peter Morée, působící na Evangelické teologické fakultě. Konec 14. století byl neklidný čas plný neřešených problémů v církvi i ve společnosti. Někteří lidé, jako Milíč z Koměříže, se snažili vést život podle evangelia. Ale podstata krize, spojená s kupováním či zneužíváním úřadů duchovními, zůstávala neřešena. Když potom nejprve dva a pak dokonce tři papežové vystupovali proti sobě a požadovali vládu jménem církve Ježíše Krista, byla to společenská katastrofa. V této rozbouřené době působil na pražské univerzitě Jan Hus. Snažil se o reformy, ale jeho strašlivá poprava kostnickým koncilem v roce 1415 vyhrotila střety: začala epocha husitských válek, během nichž bylo vedle mnoha českých měst zničeno například i moje rodné město Hof v Bavorsku.
Jako druhou osobu musím zmínit také Hanu Tonzarovou z Husitské teologické fakulty. V Betlémské kapli nám přezpívala chorály z doby Jana Husa, zvěčněné na stěnách kaple. Byla to pro nás akustická cesta do minulosti!
Na přelomu dubna a května jsme navštívili Kralice, Telč, Velkou Lhotu, Tábor a Kozí hrádek. Byl jsem okouzlen krásou české krajiny; a zrovna tak jsem obdivoval energii a odvahu předků, kteří v těžkých časech žili evangelickou vírou a nesli ji dále. Neboť po dlouhou dobu byla Bible v národním jazyce zakázána. Po vynálezu knihtisku Johannem Guttenbergem však již bylo těžké tento zákaz prosazovat. V kralickém Muzeu Bible jsme se dozvěděli více o překladu, vydání a rozšiřování Bible kralické, která měla podobný význam pro český jazyk a kulturu jako Lutherův překlad Bible pro jazyk a kulturu německou.

Co pro nás dnes reformace znamená
Má v 21. století ještě reformace pro nás nějaký skutečný význam? Sám papež Benedikt zalitoval při příležitosti své návštěvy Německa v roce 2011, že otázka, která tolik tížila Luthera, dnes nikoho nezajímá: „Jak se setkat tváří v tvář s milostivým Bohem?“ Proto bylo výborným doplněním, že jsme navštívili a poznali živé evangelické sbory. Zažili jsme pohostinství v Telči a fundovanou prohlídku pod vedením farářky Evy Melmukové, navštívili jsme církevní školku v Táboře a poznali tamější sbor i rodinu faráře. Měli jsme dojem, že tyto sbory rozumí evangeliu a chtějí je žít. V neděli jsme navštívili bohoslužby v různých sborech. Já jsem byl hostem v Praze-Libni, kde je farářem můj přítel. Další dva dny byly vyhrazeny pro Drážďany a Wittenberg.

Co si z prožitých dnů odnáším
Milé vzpomínky a přátelství lidí z jiných koutů světa. Kdo ví, kdy se znovu uvidíme? K tomu dvě myšlenky, které mi přicházejí na mysl:
Neměli bychom se my křesťané po takové spoustě strašlivého násilí (upálení Mistra Jana Husa, početné křížové výpravy do Čech proti jeho stoupencům, husitské války, později třicetiletá válka, protireformace…) učit pokoře? Neměli bychom se více než dosud učit tolerovat jiné názory, i když se nám zdají úplně špatné, a bojovat proti nim slovy, nikoli násilím a zbraněmi? Neměli bychom Boha i naše bratry prosit za odpuštění za násilí, které vyšlo z naší vlastní církve a tradice (i když nyní už, doufejme, nevychází)?
A druhá myšlenka s tím souvisí:
Co děláme špatně, když právě dřívější centra reformace, jako je Praha a Wittenberg, jsou dnes tak „odcírkevněna“? Co děláme špatně, když je evangelium pro většinu našich spoluobčanů něco divného? A jaký podíl na tom máme my sami?

A tak bych si přál, aby tento seminář byl první v řadě mezinárodních seminářů k reformaci v Českých zemích a Sasku. A zároveň bych si přál, aby byli mezi účastníky i čeští křesťané. Tak bude moci vyklíčit nádherné přátelství mezi lidmi a sbory v srdci Evropy a zbytkem světa.

Wolfram Rohloff, farář v Zöblitzi, účastník semináře
(přeložila DaZ, fotky autor)