(ČB 7+8/2014) Náš sbor se poprvé zúčastnil Noci kostelů. Jedním z podnětů účasti bylo to, že jsme měli program, přesněji – bylo možné použít starší myšlenku výstavy obrazů a pomoci jí tím k naplnění. Když roku 2011 zemřel Antonín Hachle, po pohřbu jsme si povídaly s Věrou Lukášovou a Gabrielou Malinovou a tam vznikl nápad udělat někdy výstavu obrazů všech Hachlových, tedy Antonína, Evy a Andrého. Každý však zná, jak to se slovem „někdy“ chodí: -ě- se velmi snadno překlápí v -i-. Noc kostelů se nabízela jako vhodný podpůrný a povzbuzovací prostředek, abychom výstavu opravdu udělali. Znát datum je velmi užitečné.

Na přípravě výstavy se podílela především Gabriela Malinová, dcera
Antonína a Evy Hachlových, se svou rodinou. To ona měla na starosti výběr a potom označení obrazů, sestavování jejich seznamů a také přípravu plakátků.
Zdeněk Pavelka promyslel a provedl umístění obrazů na faře; obrazy visí ve velké i malé modlitebně, ve vestibulu a na schodišti. S dopravou obrazů pomáhala mládež.
Před vernisáží přiběhly Bonďa Blažková a Katka Sojková, nikomu nic předem neřekly a udělaly spoustu parádních chlebíčků, Gabriela, Jana Gregarová a já jsme obstaraly víno. Pár minut po šesté zahájil vernisáž Vojta Esterle svojí varhanní skladbou, variací na píseň z evangelického zpěvníku. Potom přečetla Věra Lukášová životopisy autorů, jak je připravila Gabriela, a dále promluvila Milena Šoltészová jako výtvarnice, tedy odborník. Na závěr znovu Věra Lukášová přidala několik osobních vzpomínek na setkávání s Hachlovými ve sboru. Opět zahrál Vojta a myslím, že jeho skladby se velmi dobře hodily zvláště k obrazům Andrého.

Vyjmenování těch výše uvedených, kdo výstavu a vernisáž připravovali, ať už to s nimi bylo domluveno, či nikoli, zde má být jako vyjádření díků za to, že z vernisáže byla tak hezká událost. Nevím, jestli si to mysleli všichni, ale několikrát za večer mi někdo řekl: „U vás je to pěkné.“ To mysleli u nás ve sboru, víte? Měli bychom si toho vážit a na tom, aby to „u nás bylo pěkné“, stále pracovat, myslím si.

O výstavě zatím píšu tak, jako by to byla jenom výplň programu Noci kostelů, případně realizace letitého předsevzetí. Ano, také, ale ne „jenom“. Velmi mě překvapilo, jakou rychlostí se začaly objevovat barevné tečky na nálepkách u obrazů, což znamená, že obraz je zamluven. Většina zájemců jsou členové sboru.
Utvrzuje mě to v tom, že tato výstava má pro vás smysl jako vzpomínka na někoho, koho jste měli rádi a kdo cosi zanechal – obraz. Ten budete mít nejen pro jeho uměleckou hodnotu, ale také pro hodnotu osobní. Bude vám někoho připomínat, Antonína, Evu, Andrého, a jak víme z biblického poselství, vzpomínka nebývá vždycky jen mlhavé nic, pomalu mizející v ještě větší nic, vzpomínka může být zpřítomněním toho, co se stalo dávno. Pokud se toto týká Boha, je to úplně jednoznačné, ale myslím, že podobně to platí i s lidmi.

V tom druhém pomáhají věci, které mají vazbu na nějaký příběh, nějakého člověka.
Proto myslím, že obrazy, které se na konci srpna, po skončení výstavy, přestěhují do vašich domovů, budou jako dar vzpomínky, připomenutí těch, kteří už mezi námi nejsou, kterých jsme si vážili. Možná vám obrazy připomenou nejen jejich autory, ale i další lidi, kteří do vaší vzpomínky patří.

To bych tedy považovala za veliký smysl této výstavy. Vyjádření úcty a vděčnosti Hachlovým za to, co uměli, vděčné připomenutí času, který už minul a přece nás ovlivňuje, protože nežijeme ve vzduchoprázdnu, ale jsme obdarováni tím, co pro nás připravili ostatní lidé. Že je to z milosti Boží, o tom není pochyb.
Vernisáž však nebyla jediným naším programem Noci kostelů. V kanceláři sídlil obchůdek, jako obvykle se o něj staraly Věra Smolíková a Věra Lukášová. Zájemcům poskytly informace o Fair trade nebo taky možnost získat šálu, která velmi slušela, nebo výtečnou čokoládu.

Mezi devátou a desátou hodinou většina lidí odešla, ale zůstali mladí, kteří v kostele pilně muzicírovali, takže z otevřených dveří našeho kostela se neslo do dáli „Hříchy tvý tě jednou doženou“ či „Vzdejme Pánu díky“. Jako poslední návštěva přiběhla paní, která to chtěla stihnout do jedenácti, než zavřeme; přiběhla doslova. Byla kdesi ve volební komisi, ale chtěla se podívat právě na Jarov.

Ještě něco čísel: odhadli jsme, že na Noc kostelů přišlo šedesát lidí. Asi tak deset z nich byli hosté, kteří přišli na Noc kostelů cíleně. K nim patří členové volební komise z vedlejší školy, kterým jsme s radostí poskytli možnost rozptýlení v jejich neutěšeném úkolu. Volební účast, jak jistě víte, byla nízká.

Elen Plzáková
(převzato ze sborového listu Kočka, který vydává evangelický sbor v Praze-Jarově,
redakčně kráceno)