(CB 5/2014) Na pozvání německy mluvícího sboru a synodní rady ČCE přijela do Prahy zvláštní vyslankyně Rady evangelické církve v Německu pro výročí reformace v roce 2017 prof. Dr. Margot Käßmannová, dr. h. c. (1958). Po studiu teologie a farářské praxi byla deset let biskupkou Hannoverské zemské luterské evangelické církve. V roce 2009 se stala předsedkyní Rady evangelické církve v Německu (EKD), ani ne po roce z této funkce z osobních důvodů odstoupila. Poté vyučovala jako hostující profesorka ekumenickou teologii a sociální etiku na univerzitě v Bochumi. Za dobu svého působení vybojovala mnoho zápasů jak v ekumenickém hnutí, tak v německé evangelické církvi i osobním životě, o čemž podává svědectví řada knih, které napsala. Je rozvedená a má čtyři dospělé dcery.
Čeští evangelíci vás znají spíše jako generální sekretářku Německého evangelického Kirchentagu, kde jste šest let působila. Co je náplní vaší práce jako zvláštní vyslankyně Rady evangelické církve v Německu pro výročí reformace v roce 2017?
Moje poslání se naplňuje ve třech oblastech: Jednak mám toto pětisetleté výročí zviditelňovat v Německu, neboť reformace má pro celou společnost kulturní a historický význam. Objíždím zemi s kázáními, přednáškami, podporuji vydávání knížek a publikací. Nikoli však jenom v církevním prostředí, ale i v civilním. Při setkání starostů, profesních skupin – například právníků, ekonomických expertů, na různých konferencích, kongresech a podobně. Teď nedávno jsem například byla na kongresu paliativní medicíny, tedy mezi lékaři.
Dále navštěvuji partnerské církve, abychom domluvili body, kde se naše zájmy a představy o zviditelnění reformačních výročí protínají. Letos jsem navštívila Švédsko, Velkou Británii, Rumunsko, loni Itálii, Francii a některé další země. Nyní jsem zde u vás v Praze. Luther je symbolem reformace a rok 2017 je symbolické datum. Samozřejmě jsou i další jména jako Melanchton či Zwingli, ale symbolicky nás všechny spojuje Luther a rok 2017.
A třetí oblastí je příprava konkrétních oslav. Stojím v čele týmu, který tento ohromný projekt vymýšlí, připravuje a realizuje. Hlavní oslavy v roce 2017 plánujeme ve Wittenbergu a okolí, kde bude na 95 místech po 95 dní probíhat 95 akcí. Chceme ukázat, co znamenala reformace pro Brazílii, pro Českou republiku, pro Indii, prostě pro celý svět, a jaký význam má pro jednadvacáté století. Chystáme výstavy, přednášky, koncerty na místní úrovni, v obcích a sborech. Zkrátka – v roce 2017 musí do Wittenbergu přijet všichni!
Co máte na programu během návštěvy v Praze? Jaké poselství přinášíte?
Neslaví se jenom jubileum Lutherovo, připomínáme celou reformaci. To považuji já osobně i jako vyslankyně Rady EKD za důležité. Začalo to Janem Husem, jednáním koncilu před šesti sty lety a Luther byl pokračovatelem. Oba reformátoři měli stejné důrazy: zpět k Písmu, kázání v mateřské řeči posluchačů, vysluhování chleba i vína všem. Všimla jsem si, že kalich je u vás důležitým symbolem, že jej má ve znaku například i Evangelická teologická fakulta. Reformace je to, co Evropu tehdy spojovalo, a dnes chceme ukázat Evropě celé, že tyto společné kořeny jsou stále nosné a důležité. Nejen na církevní půdě, ale i v sekulární Evropě. Včera jsem kázala při bohoslužbách v německy mluvícím evangelickém sboru v Praze u Martina ve zdi, dnes večer budu mluvit na německém velvyslanectví, zítra budu mít přednášku na univerzitě. To jsou praktické příklady mého 
poslání jako vyslankyně reformace.
Na závěr jedna aktuální otázka: Co říkáte situaci na Krymu a na Ukrajině?
V Německu je to v těchto dnech tématem číslo jedna. Nejsem odbornice na zahraniční politiku a konflikt na Krymu je velice čerstvý. Co k tomu mohu dnes, 24. března 2014, dodat? Moje rodina pochází z východního Pomořanska, nyní toto území patří Polsku. Na konci války utíkali všichni před Rudou armádou. Pak jsme prožívali vpád sovětských vojsk do Československa v roce 1968. V naší paměti jsou obě tyto události hluboce zakořeněny. A u vás v Česku to prožíváte samozřejmě mnohem emotivněji. Na druhou stranu doufám, že s Ruskem dialog vedeme, že nebudou hovořit zbraně, ale diplomaté. Dívala jsem se dnes ráno na zprávy, kde byl zrovna průzkum – co si o konfliktu na Krymu a jeho řešení lidé myslí. Přes padesát procent dotázaných řeklo, že je třeba vést s Ruskem dialog a v žádném případě neřešit situaci vojensky.
Otázky kladla Daniela Ženatá