(ČB 5/2014) Kalich byl symbolem náboženské důstojnosti, dnes se stává symbolem ekumenického smíření a překonávání předsudků

Letos uběhne přesně 600 let od obnovení vysluhování podobojí v několika pražských kostelích. Požadavek, aby bylo také nekněžím podáváno s chlebem i víno v kalichu, se stal symbolem husitství. Na kořeny a souvislosti jsme se zeptali ThDr. Pavla Keřkovského z katedry teologické etiky Evangelické teologické fakulty Univerzity Karlovy.

Co bylo příčinou touhy po obnovení vysluhování kalicha i laikům před 600 lety?
Slavíme letos kulaté výročí, nesmíme však zapomenout, že rok 1414 je vyvrcholením zápasu nejméně dvou desetiletí o nápravu života církve. Čeští reformátoři chtěli jinak strukturovat církev a vlastně i celou tehdejší společnost. Usilovali o to, aby lidé žili podle zákona Kristova. Proto odmítali tehdejší církevní praxi vysluhování laikům podjednou, pouze chléb. Příčinou obnovení vysluhování kalicha byla snaha po poslušnosti Kristova slova.

Kdo zejména se o vysluhování chleba a vína všem zasazoval?
Iniciátory byli univerzitní vzdělanci v Praze. Ti byli krizí církve znepokojeni. Nezapomeňme, že od poloviny 14. století mnozí univerzitní učenci a biskupové po celé Evropě usilovali o nápravu církve koncilními nařízeními a tresty pro tzv. nepravověrné (Kostnice, Basilej). Čeští reformátoři šli opačným směrem, usilovali o nápravu poměrů zdola a sem náleželo i uznání důstojnosti laiků. Proto se stal kalich symbolem laické důstojnosti náboženské i společenské.

Jaké poměry tedy tehdy ve společnosti vládly?
Středověká společnost fungovala díky rozvinutému právnímu systému církevnímu, zemskému i městskému. Lidé žili v přísně hierarchizované společenské struktuře a nikdo nesměl opustit svůj stav – to byl řád, který si prý Bůh přál. Společnost měla panskou, kněžskou a poddanskou vrstvu a k tomu musíme připočíst rozvinutou městskou kulturu, s městskými žebravými řády, školami a univerzitami. Také vládl pevný řád křesťanské asymetrické spravedlnosti. Křesťanská společnost byla společenstvím privilegovaných a právně znevolněných.

Co bylo úkolem církve?
Církevní hierarchie pokládala za církev sebe sama a vedla druhé ke spáse. Disponovala monopolem náboženským, kulturním i společenským. Nad pravověrností věřících bděla inkvizice. Na papežem zřizovaných univerzitách se pozvolna vytvářel duch svobodného bádání a disputování. Teologičtí učenci hledali pravdu, pravdu Kristovu, která se stala rozhodující autoritou, jak vyhlásil bakalář teologie Jan Hus ve svém „Odvolání ke Kristu.“ Právě v Praze se zrodilo přesvědčení, že věroučnou úroveň laického živlu nemá hlídat nějaký úřad; směrodatným se má stát zákon Kristův. Veškeré církevní učení má být v souladu se slovy tohoto mistra, jinak není pravdivé a přestává být autoritou.

Kde došlo poprvé k obnovenému vysluhování podobojí v roce 1414?
Nejde o prvenství. Kdy přesně, kým a na kterých místech v Praze se na podzim roku 1414 za přispění univerzitního mistra Jakoubka ze Stříbra vysluhovat podobojí začalo, bude osvětleno odborníky při přednáškách ze tří našich největších církví. Slavnost 12. října 2014 bude tedy v pravdě ekumenická. Program bude bohatý, takže se máme na co těšit.

Jaké další požadavky byly později formulovány českými reformátory?
Skutečně nezůstalo jen u požadavku vysluhování podobojí. Hus vyzval těsně před svou smrtí dopisem svého nástupce v Betlémské kapli kazatele Havla k neposlušnosti zákona vydaného koncilem týden předtím, který vysluhování kalicha pro laiky zakazoval. Hus tím vlastně vyzýval i k občanské neposlušnosti, protože žádal Havla o neposlušnost, i kdyby kvůli tomu měl snášet nějaké utrpení. Hus byl přesvědčen, že nařízení a zákony, které odporují zákonu Kristovu, se nemají poslouchat. V tomto duchu pokračovali Husovi následovníci vyhlášením Čtyř pražských článků (1420). Společensky nejdůležitějším článkem byl ten, který požadoval, aby za stejný přečin byl všem vyměřen stejný trest podle jednoho zákona, protože všichni mají stejnou důstojnost. Spravedlnost se měla stát symetrickou, stejnou pro všechny.

Jak do tohoto kontextu zapadá dnešní debata o lidské důstojnosti a lidech sociálně vyloučených?
Slavnost 12. října 2014 by se neměla stát jen rozpomínkou na dávné události. Podaří-li se vyjádřit aktuální rozměr české náboženské reformace 15. století pro dnešní postsekulární společnost, pak objevíme její teologický i společenský rozměr. Budeme hovořit o úloze věřících ve společnosti, o lidské důstojnosti, o občanské neposlušnosti, o odmítání nařízení dnešních magistrátů, vykazují-li diskriminační či segregační rysy. Proto se uskuteční také panelová diskuse o sociálně vyloučených. Bude se hledat, jak lze sociálně vyloučeným pomáhat.

Jakou roli mohou v této souvislosti sehrát církevní restituce?
Jsme součástí státního společenství a můžeme pokračovat v tom, co se rozvinulo po roce 1989, a k tomu máme využít i těch peněz, které přijdou od státu. Máme rozvíjet: 1) život církve a 2) aktivity neziskového charakteru – vyučování, poradenství, sociální služby, diakonii, nízkoprahová zařízení pro sociálně vyloučené (viz Český Brod aj.). Naším nejdůležitějším problémem tedy není, zda přežijeme samofinancování církve, ale zda chceme sloužit této společnosti, nejen sobě. Od roku 1781 do roku 1918 naši předchůdci žádné peníze od státu nedostávali. Ty jsme začali dostávat po roce 1918 a pak znovu po roce 1948. Peníze, které od státu přijdou, můžeme využívat dle svého uvážení, aniž bychom se museli bát, že odluku církve a státu nepřežijeme.

Čeho je kalich symbolem dnes?
Očekávám, že slavnost podobojí na vámi položenou otázku odpoví. Sám doufám, že je symbolem ekumenického smíření a překonání předsudků, týkajících se druhořadosti jakékoli skupiny našich spoluobčanů. Jsme všichni jedno stvoření, což tvrdí již Bible.

Otázky kladla Daniela Ženatá