(ČB 5/2014) Z dílny komise, pověřené synodem ČCE, která mapuje cestu církve za vlády jedné státostrany, právě vychází nová publikace – Cesta církve VII.

Hned v prvém příspěvku o posledních dvou letech života profesora i děkana KEBF a prezidenta KMK J. L. Hromádky čerpá autor z dosud nepřístupného, leč velmi významného fondu, jímž je „Pozůstalost J. L. Hromádky“. V této souvislosti upozorňuji, že se rovněž můžeme těšit na podrobnou studii o církevní politice v letech 1945–1969 z pera dvou členů naší komise, která má vyjít v brzké době v nakladatelství EMAN.

Také další studie, medailony a články tohoto sedmého vydání Cesty církve se převážně týkají časového období kolem let 1968/1969/1970. Nedaří se, a vlastně to ani nejde, postupovat při naší práci přísně chronologicky. Vždy se něco stalo předtím, jiné se stane potom a něco se táhne pořád. Pokračování pohnuté historie farářského bratrstva SČED zachycuje delší období, roky 1952–1974. Nakonec byl SČED režimními pochopy přece jen zaškrcen. Můj příspěvek má podtitul „Se štítem, nebo na štítě“ a představuje zápas tehdejších členů výboru SČED s přesilou státní moci. Oni neprohráli, ale zvítězili v zápase solidarity, když odmítli zprostřed farářského bratrstva vyloučit své pronásledované a postižené druhy. Byla to neohroženost a statečnost tváří v tvář rádoby všemocné a arogantní režimní moci. Nájezdy úředních, veřejných i tajných násilníků proti SČED vrcholily již v prosinci 1971 zatčením předsedy Vlastíka Slámy. Píšeme zde o tomto již dvanáctém vězněném faráři.

Předtím, v padesátých letech bylo u nás vystaveno perzekuci mnoho nevinných lidí pracujících v zemědělství. Dočtete se o tom v pokračování článku z předchozí publikace. Komunistickým kriminálem a mnohostrannou perzekucí prošel i Josef Volf, o němž vydává svědectví jeho spolužačka z gymnázia a členka mládeže v témže sboru.

Režimní represe za „normalizace“ nabíraly na síle. Známé farářské trojici přátel KAVERO – Kalus – Veber – Rodr byl na různých místech, ale přibližně ve stejné době odebrán státní souhlas. Do konce totality bylo pak těch odebraných souhlasů více než šedesát. Některým farářům byl dříve či později státní souhlas navrácen, jiní zůstali až do pádu režimu v civilním zaměstnání. Jedná se zejména o Jaromíra Dusa, Jana Z. Dusa, Jana Šimsu a Sváťu Karáska, kteří dokonce okusili komunistický kriminál. Jejich medailony budou v příštích dílech. V této publikaci se dočtete o Miroslavu Rodrovi a v příští o Vladimíru Kalusovi.

O Alfredu Kocábovi, Jakubu S. Trojanovi a Miloši Rejchrtovi, kteří byli (ze starší a nejstarší generace) počátkem 70. let rovněž zbaveni státního souhlasu, jsme v naší komisi zatím nepsali, ale právě oni sepsali své zajímavé memoáry. (Alfred Kocáb. Cestou necestou. Středokluky: Zdeňek Susa, 2007; Jakub S. Trojan. Rozhovory s pamětí I. a II. Středokluky: Zdeňek Susa, 2010 a 2011; Miloš Rejchrt. O něco svobodnější. Praha: Kalich, 2002.)
Paní profesorka PhDr. Božena Komárková a PhDr. František Laichter jsou jména dvou úctyhodných laiků, dávných přátel z Akademické YMCA, o nichž si jistě rádi v této publikaci počtete. Anoncuji zde, že byly vydány sebrané spisy Boženy Komárkové, 1.–6., EMAN  1997–1998. Čerstvou zprávou je, že se chystá vydání dvou obsáhlých dílů Pamětí právě od Františka Laichtera pod názvem: Kronika nakladatelské dílny Jana Laichtera – O umlčené kulturní epoše.

Cestu církve VII (i všech osm publikací Cesty církve – ve výhodném balíčku, nebo i jednotlivé publikace) si můžete zakoupit v ústřední církevní kanceláři na sekretariátě u Moniky Voženílkové nebo si je můžete objednat v e-shopu.

Pavel Hlaváč, editor
HLAVÁČ, Pavel; MORÉE, Petr. Cesta církve VII. Praha: ČCE 2014. 127 s. 81 Kč
ISBN 978-80-87098-37-0