(ČB 3/2014) Občas zaslechneme, že v naší zemi nikdo nemusí trpět hladem, nejsme přece někde v Africe. Jenže i v takzvaně civilizovaném Česku žije dnes mnoho lidí za hranicí chudoby a zejména pro bezdomovce není jídlo žádnou samozřejmostí. Nasytit hladové se rozhodly také některé pražské sbory, které se zapojily do projektu potravinové pomoci. Koordinátorka Magdaléna Marešová vysvětluje, že účast na projektu je finančně a organizačně poměrně nenáročná. Prakticky každý sbor může buď uspořádat sbírku potravin mezi svými členy a poté jídlo předat do distribuční centrály, anebo může rovnou uvařit pořádný hrnec syté polévky a rozdávat ji bezdomovcům.

Jak projekt potravinové pomoci vznikl? Kdo byl iniciátorem?
Projekt vznikl na podnět konventu pražského seniorátu na podzim roku 2012 a je to jeden ze směrů, kterými by se chtěl seniorát ubírat ve snaze pomoci lidem na okraji společnosti, skupinám sociálně vyloučeným. Má tři stejně důležité části. Vaření polévek poskytuje pomoc akutní, tedy krmení hladovějících přímo na ulici. Touto aktivitou sbory provází bratr farář Petr Špirko na základě svých dosavadních zkušeností. Sběr potravin pro potravinovou banku představuje pomoc celoroční, ke které jsme se v adventu inspirovali u Klimenta. A konečně: solidární obchody jsou plánem do budoucna. Jako seniorát bychom chtěli provozovat výdejní místa, kam by mohli bez ostychu chodit pro potraviny i ti, kdo jsou v nouzi dočasné či přechodné.

Jak má postupovat sbor, který se chce k této činnosti přidat?
Především by se měl rozhodnout, která ze dvou již fungujících aktivit (polévky a potravinová banka) je pro něj ta pravá, případně jestli by byl ochoten vyzkoušet obě – i takové sbory už jsou. Informace o obojím najde na stránkách pražského seniorátu v sekci Sociální projekty seniorátu. A tamtéž jsou i kontakty pro případ, že by potřeboval cokoli doplnit nebo se rovnou přihlásit.

Je možné si jen tak stoupnout s hrncem na náměstí a rozdávat polévku bezdomovcům? Není k tomu potřeba mít spoustu povolení a osvědčení? Nekontrolovala vás někdy policie nebo nějaká inspekce?
Když dáváte jako soukromá osoba jiné soukromé osobě najíst, osvědčení nepotřebujete. Když to děláte na veřejném prostranství a evidentně se nejedná o komerční aktivitu, ale dobročinný projekt, jsou autority shovívavé. Za dobu, co věc děláme, jsme žádnou negativní zkušenost tohoto typu neměli.

Potraviny shromážděné ve sborech se odevzdávají v Potravinové bance Praha. Komu jsou potraviny dále distribuovány? A podle jakého klíče?
Potravinová banka Praha má velmi podobné území působnosti jako pražský seniorát. V jeho rámci zásobuje zařízení a organizace, které se starají o hladovějící anebo se samy při péči o jinak handicapované dostávají do problémů se zásobováním. Celkem málo se ví, že mezi odběratele Potravinové banky Praha patří i některá střediska naší Diakonie.

Potravinová pomoc funguje zatím pouze v rámci pražského seniorátu. Plánuje se její rozšíření i dál?
Nemám v tomto ohledu žádné „instrukce shora“, ale pevně věřím, že tyto aktivity jsou tak jednoduché a transparentní, že se nám časem podaří přenést je i do jiných koutů republiky.

Zaregistrovala tuto aktivitu naší církve média? Nebo v záplavě restitučních zpráv jakákoli dobročinnost zcela zapadá?
Takto se to říct nedá, ale první mediální výstup už máme díky Magdaleně Trusinové v pořadu Křesťanský týdeník na Českém rozhlasu Radiožurnálu. Média obecně nemají příliš zájem informovat o pozitivních věcech, o aktivitách, které pomáhají, podporují. V tuto chvíli nepovažuji medializaci za prioritu, ale vzhledem k tomu, že mě komunikace s médii živí, určitě s tím do budoucna počítám. Zesilování hlasu chudých v médiích je navíc dalším z témat, na která se chce seniorátní pracovní skupina zaměřit.

Potravinovou pomoc organizuje pracovní skupina pro práci se sociálně vyloučenými. Jakými dalšími způsoby se jim snažíte pomoci?
Při setkáních pracovní skupiny jsme naše plány definovali v několika bodech a kromě potravinové pomoci a zesilování hlasu potřebných v médiích je to ještě práce se seniory a práce s Romy, konkrétně iniciativa Společně žít v míru, které se intenzivně věnuje berounský farář Mikuláš Vymětal.

V posledních měsících se ve sborech ČCE diskutovalo na téma samofinancování sborů. Sbory se mimo jiné zabývaly otázkou, jaká část z restitučních náhrad, které bude církev dostávat v následujících desetiletích, má být určena na sociální projekty. Jak byste na tuto otázku odpověděla vy?
Nikoliv část, ale všechny. Z mého pohledu je to jedinečná příležitost, jak velmi smysluplným způsobem využít velký obnos peněz. Příležitost, která se zřejmě už nikdy nebude opakovat. Když se velký obnos rozdělí na mnoho malých částí, může se snadno stát, že některé dobře míněné snahy vyjdou naprázdno nebo přinesou jen sotva znatelný užitek. Kromě toho si myslím, že bychom fungování naší církve měli být schopni zabezpečit vlastními silami a prostředky a nevytvářet nebezpečný precedens pro další generace – nedávat signál, že věci, které jsou pro nás důležité, za nás má řešit respektive platit někdo jiný. Některé věci na první pohled vypadají nerealisticky, stejně jako se zdálo nerealistické sehnat v každém sboru dobrovolníky pro zajištění potravinové pomoci. Nakonec se však ukázalo, že když se síly rozloží v tak velkém prostoru, jakým je seniorát, lze i náročné projekty zvádnout s lehkostí a radostí pro obdarované i dárce. A to jsme teprve na začátku.

Ptal se Ondřej Kolář