(ČB 3/2014) Když jsem si přečetl v prvém čísle Českého bratra představení Brněnského seniorátu s jeho různými aktivitami a při vědomí, že mám představit seniorát Liberecký, padla na mě tíseň. Co napsat o jednom z nejmenších? Že „na Sionu Tvé, Bože, služby řádně se konají“ ? Nebo najdeme ještě něco jiného?

Náš seniorát se nachází v západní části Krkonoš, v Jizerských a Lužických horách i v jejich podhůří a zasahuje k hranicím středních Čech. Patří do oblasti Sudet (keltské jméno znamená Hory kanců). Tato oblast byla poznamenána neblahými událostmi před a po 2. světové válce, kdy se udála změna ve složení obyvatelstva.

Seniorát tvoří sbory, proto se zmíním nejdříve stručně o nich.
Toleranční sbor Křížlice je znám díky celocírkevním kurzům dětí a mládeže. Má patrně v celé ČCE nejvýše položený kostel. V zimním období farář často oslovuje shromáždění: „Milá sestro a milí bratři“. To proto, že přijít do kostela v době sněhových metelic a závějí se odváží hlavně muži.
Několikrát do roka se ale u nás konají koncerty a v minulém roce zde byla velká slavnost: ekumenická bohoslužba při vyslání první vojenské kaplanky Gabriely Horákové. Byli přítomni vojenští kaplani, zástupci armády, synodní senior a také 39. arcibiskup pražský, kardinál Dominik Duka.

Křížlický sbor úzce spolupracuje se sborem v Jilemnici. Je to pochopitelné, neboť v obou sborech po více než 30 let postupně blahodárně působily dvě farářské manželské dvojice – Hudcova a Horákova. A před nimi byl v Jilemnici po dobu téměř 40 let náš milý, nyní stoletý, ale bohatou invencí stále oplývající ThDr. Josef Veselý. Dosud přispívá zasvěcenými články do Kostnických jisker. Díky spolupráci obou sborů se děti scházejí ve větším počtu například při víkendových pobytech v Křížlicích, což je radostnější pro ně samé i pro jejich vedoucí. Jilemničtí spolu se členy místní katolické farnosti organizují Klub Betanie, kam zvou známé i méně známé osobnosti (byl zde např. biskup Václav Malý nebo astronom Jiří Grygar).

Další, rovněž toleranční, sbor v Libštátě má kostely dva. Reformovaný kostel je tím stále užívaným, luterský, který již téměř podléhal zkáze a nebyl využíván, se daří díky sboru, obci a památkářům oživovat. Konají v něm třikrát ročně koncerty.

Liberecký a jablonecký sbor jsou v centru seniorátu. Jablonecký sbor má agilní pěvecký kroužek, schází se senioři, střední generace, děti i mládež. Tedy vše, co živý sbor má mít. A tento sbor je u nás jediný, který se může pochlubit úzkou spoluprací se střediskem Diakonie ČCE. Ta zde poskytuje pečovatelskou službu a provozuje nízkoprahové zařízení pro děti a mládež. Vděčně vzpomínáme na otce zakladatele, bývalého seniora Tomáše Matějovského.

Podobně žije i sbor v krajském městě Liberci; při nejrůznějších činnostech si zde pochvalují dostatek spolupracovníků. Ve větších městech bývá situace přece jen o něco radostnější a nadějnější než na vesnicích.

V západní části seniorátu jsou sbory v České Lípě, Rumburku, Novém Městě pod Smrkem a Varnsdorfu. V popředí stojí sbor v Rumburku. Neúnavnou snahou faráře a seniora Filipa Šimonovského se podařilo otevřít církevní mateřskou školu „Klíček“, jejímž zřizovatelem je místní sbor. Škola je v přízemí sborového domu a má kapacitu 24 dětí; čtyři místa jsou určena pro etnicky či sociálně znevýhodněné. V naší církvi je to druhá mateřská škola.

Společné starosti a radosti
V seniorátu organizujeme společná setkání kurátorů se seniorátním výborem, což umožňuje lépe se seznamovat s případnými problémy a včas je řešit. Výměna zkušeností je ku prospěchu všem zúčastněným. Za důležité rovněž považuji, že v seniorátu jsou všechny sborové budovy řádně udržovány a opravovány.

Zamýšlíme se také nad solidaritou mezi našimi sbory (repartice a Personální fond). Koncem roku jsme pro jeden sbor ve finanční tísni uspořádali sbírku a odezva byla víc než příznivá. Částku vybíranou pro Personální fond zvažujeme přizpůsobit síle a finančním možnostem jednotlivých sborů. Domníváme se, že stejná částka pro každý sbor je diskutabilní a není v souladu s biblickým „jedni druhých břemena neste“.

O slučování sborů v seniorátu zatím neuvažujeme. Protože se ale zmenšují, bude nutno do budoucna přemýšlet i o této možnosti.

Závěrem chci poděkovat všem farářům, kurátorům, staršovstvům a jejich menšímu či většímu počtu spolupracovníků za to, že jsem mohl napsat tento článek a že bylo o čem. Uvědomuji si, že jejich aktivity jsou mnohem obsáhlejší, než je zde uvedeno a omlouvám se těm, které jsem opominul.

Jsem moc rád a také vděčný za to, že držíme při sobě, pomáháme si a máme radost, když se něco dobrého zdaří. A to mě obohacuje a posiluje.

Jiří Kužel, seniorátní kurátor Libereckého seniorátu