Český bratr 9/2013.

Proměny náboženství v postmoderní době

V posledních dvaceti letech u nás vyšlo velké množství knih, umožňujících pochopit pomalý ústup náboženství z evropského kontinentu ve třech posledních staletích (sekularizaci), poznat specifika vývoje křesťanství v české společnosti a seznámit se s rychle se měnící náboženskou situací ve světě v posledních čtyřiceti letech. Kdo chce najít přehledný soupis všech těchto knih, může nahlédnout do závěrečných stránek knihy religionisty Pavla Hoška z pražské Evangelické teologické fakulty A bohové se vracejí. Proměny náboženství v postmoderní době.
Hoškova útlá kniha nabízí však mnohem víc než jen pečlivě sestavený seznam literatury vhodné k další četbě. Kdo někdy slyšel Pavla Hoška přednášet, ten ví, jak umí danou látku jasně rozčlenit, srozumitelně vysvětlit a především poutavě, často až napínavě podat. Ve své třetí knize naplnil Hošek své obdivuhodné umění strhujícího výkladu beze zbytku.
Kniha A bohové se vracejí je ve svých prvních dvou třetinách (tvořených čtyřmi kapitolami) přehledným shrnutím poznatků o zesvětštění západní kultury od nástupu novověku, o návratu náboženství do veřejného prostoru v posledních čtyřiceti letech, o podobách religiozity v postmoderní době a o specificky české situaci náboženství. Pro zájemce o takové shrnutí je tato část Hoškovy knihy zcela ideální – stručná a přitom obsahově mimořádně nabitá.
Vlastní autorské jádro Hoškovy knihy ovšem vidím v poslední třetině textu, v kapitole páté s názvem Postmodernita a evangelium. V ní autor vedle jasného výkladu vkládá do textu i vlastní srdce: v podkapitolách Křesťanství a kultura a Postmodernita a úkol církve se obrací k českým křesťanům všech vyznání (ekumenické porozumění pro specifika jednotlivých křesťanských tradic je pro něho samozřejmostí) a v přesně a výstižně popsané současné náboženské situaci se snaží upozornit na možnosti působení, které čeští křesťané mají, a na chyby, kterých se často mohou dopouštět a dopouštějí.
Hošek charakterizuje současnou dobu jako postracionalistickou, postideologickou, postindividualistickou, posttradicionální, postoptimistickou a postmaterialistickou. Promýšlení všech těchto vlastností naší doby ho vede ke zjištění, že čeští křesťané se mnohdy snaží svým současníkům odpovídat na otázky více než čtyřicet let staré (kladené v šedesátých letech) a neuvědomují si, že dnešní – zejména mladí – lidé už žijí pod zcela jinými duchovními vlivy.
Hošek vidí ideově vyhraněný ateismus jako ustupující a slábnoucí, převažující projev dnešní religiozity shledává v lidském hledání neurčitého „duchovna“, „něčeho nad námi“, často ezotericky zabarveného, hlavně ovšem zcela nezávazného a naprosto necírkevního. Takové „hledání vracejících se bohů“ je pro dnešní křesťany často těžko uchopitelné, takže na ně nedokážou odpovídajícím způsobem reagovat a ztrácejí tak zejména s mladými lidmi kontakt. Přitom třeba právě pochopení toho, že dnešní doba je postindividualistická a že lidskou touhou je patřit do společenství, otevírá křesťanům nadějeplný prostor. Otázka je, zda jsme však na „návrat bohů“ dostatečně připraveni.

Jan Šulc

HOŠEK, Pavel. A bohové se vracejí. Proměny náboženství v postmoderní době. Jihlava: Mlýn 2012, 142 s.
ISBN: 978-80-86498-48-5