Český bratr 7+8/2013.

Drago Fišer (1925) byl právník, ekonom, vysokoškolský učitel. Je však stále hledač. Bylo mu snad těžké věřit tak, jak se odpovědi kdysi učil v Heidelberském katechismu a slýchal je z kazatelen, a proto hledá. Hledal a hledá odpovědi, protože nechce věřit bez porozumění. Není mu jedno, jak nosně a úspěšně církev, které je členem, předává křesťanství.

Kniha Hledám slova pro hledající zachycuje Fišerovo vlastní hledání, přemýšlení a zejména reflexi teologické literatury i naší doby. Z hledání pak roste zkusmá nevtíravá nabídka toho, co jemu připadá nosné. Už jen poctivost a autentičnost této cesty je velmi inspirativní.

Kniha má pět kapitol. První se věnuje tajemství lidského života, otázkám po smyslu, proč, co, a možným odpovědím na tyto otázky. Druhá se ptá po kořenech náboženství, po tom, co je víra, po významu slova Bůh a po roli rozumu v životě víry. Třetí naznačuje, že v křesťanství lze pozorovat dvě tradice: synoptickou a nesynoptickou, tu, která snad věrněji zachovala Ježíšovo náročné učení, a tu, ve které galilejského Ježíše příliš zastínil a zakryl řeckými filozofickými termíny interpretovaný Kristus. Čtvrtá, nejrozsáhlejší kapitola je autorovým pokusem představit Ježíše, základní kontury jeho učení i životního příběhu a shrnout to nejpodstatnější pro následování Ježíše v naší době. (Škoda, že autorovi unikl komentář Jiřího Mrázka k Evangeliu podle Matouše, který je podle mého názoru v češtině nejlepším současným pokusem právě tuto synoptickou tradici představit.) V poslední kapitole se pak Fišer vrací k některým křesťanským dogmatům, která připisuje nesynoptické tradici, která mu v jeho osobní víře bývala (jsou) překážkou a která považuje (v jistém smyslu oprávněně) za překážku i pro leckteré z našich současníků.

Fišerova kniha mi trochu připomněla někdejší bestseller od J. A. T. Robinsona Čestně o Bohu (1963). I to byl tehdy pokus stručně seznámit (především za pomocí citátů) laické čtenáře s díly teologických autorů, která anglikánskému biskupu z Woolwiche přišla jako nosná pro poctivější víru a život z ní, a pokus tyto teologické podněty domýšlet. Fišerova kniha, jak naznačuje její podtitul Procházka teologickou literaturou, je rovněž snahou (samozřejmě subjektivní) z vesměs odborné literatury srozumitelně vyzdvihnout to, co může hledajícího ve víře posunout. Na výběru titulů, které Fišer poctivě excerpuje, je unikátní nejen velký záběr, ale také to, že sahá bez problému i k produkci německé či anglické, římskokatolické i židovské. (Knihu bych však rozhodně nepovažoval za další z řady těch, které z pěti titulů dělají šestý!)

S autorovými názory by šlo jistě místy polemizovat. Samo rozdělení na synoptickou (pro autora nosnou) a nesynoptickou tradici, či podle M. Balabána na hebrejské a řecké myšlení, je možná příliš zkratkovité. A právě ona nesynoptická tradice by si zasloužila větší a poctivější pozornost. Někde snaha promluvit stručně není příliš prospěšná, ale stejně se domnívám, že D. Fišer notně zahanbuje leckteré z nás, které bohosloví „živí“.

Kniha mě, jak naznačeno, mnohokrát mile překvapila, inspirovala, vyprovokovala. A to se mi nestává často. Je psaná laikem pro laiky, je psaná pro ty, kterým jejich víra či nevěra není lhostejná, kteří ke své víře či nevěře, ke svému ptaní po smyslu, přistupují či chtějí přistupovat poctivě. Vřele a rozhodně ji doporučuji tomu, kdo není spokojený s věroučnými poučkami, kdo je o své víře ochoten přemýšlet, vystavovat ji pochybnostem.
Myslím, že Drago Fišer mimo jiné dokazuje, že písmáci v dobrém smyslu toho slova ještě zcela nevymřeli a že i tato doba může přát poctivým hledačům, respektive těm, kdo by „…s velikou dychtivostí a každý den zkoumali v Písmu, zdali je to tak, jak zvěstuje Pavel….“ (Sk 17,11).

Ondřej Macek

FIŠER, Drago. Hledám slova pro hledající. Procházka teologickou literaturou. Jihlava: Mlýn, 2012. 152 s.
Kniha je k dostání u nakladatele nebo ve FS ČCE Praha 6 – Dejvice, Bubeneč za 100 Kč.