Otázka na tělo: Které činy by měly být podle vás přísněji trestány?

Český bratr 6/2013.

Pavel Keřkovský, učitel etiky na Evangelické teologické fakultě Univerzity Karlovy
Žádné. Zpřísněním se nic nevyřeší. Nevěřím na tzv. výchovnou funkci trestů, ani na odstrašující účinek trestu smrti. Trest pouze na čas něčemu zabrání a zamezuje. Neproměňuje však člověka, a o to u spravedlnosti jde. Horizontem spravedlnosti není trest, ale proměna a odpuštění.

Jarmila Borecká, učitelka a presbyterka
Zdá se mi, že někteří citliví delikventi neunesou vinu a potrestají se sami (útěk, sebevražda) a ti méně citliví možná ani trest vězněním nepocítí jako trest. Trest by měl být hlavně účinný, zvláště u těch, kteří ubližují druhým na zdraví či u mravnostních deliktů, tak, aby se  trestaný vrátil z nápravného zařízení napravený a mohl začít nový a lepší život.

Pavel Říčan, psycholog
Přísněji bych trestal násilné přečiny, zvlášť proti dětem. Zároveň by měl pachatel oběť vydatněji finančně odškodnit.

Jiří Bureš, farář
Činy způsobující globální nespravedlnost, protože ty nejsou trestány vůbec – daňové úniky obrovských firem, jako jsou Google nebo Apple, čínské krádeže technologií. Evropská unie by měla před soudem vysvětlit podporu zemědělců, která ohrožuje trh s potravinami v chudých zemích.

Jindra Krpálková, teoložka
Jakékoli násilí na dětech (včetně domácího násilí), zvláště sexuální zneužívání a obchod s dětmi. Tím myslím i to, že by měl být přísně potrestán ten, kdo si dítě koupí. Vraždy a násilné činy. Obchod s lidmi. Podvody, korupce a krádeže. Přemýšlet bychom ale měli především o tom, že tresty nejsou účinné. Vězení, tak, jak je známe, není řešení. Cestu vidím v pozitivnějším uchopení spravedlnosti. A v prevenci. No a to už jsem zase u sociálních rozdílů, u toho, že lidé upadají do bídy a izolace, u nekomunikace, nedostatečné péči o člověka, nefungování komunity, ztráty zájmu lidí o sebe navzájem…

Vlasta Erdingerová, seniorátní kurátorka
Činy obecného ohrožení, násilné trestné činy, vraždy, úkladné a nájemné vraždy, zločiny „bílých límečků“.

Marta Doubravová, vedoucí služeb sociálně vyloučeným
K přísnosti trestů se neodvažuji vyjadřovat. Věřím, že zákonodárci nastavili mantinely uvážlivě, přiměřeně a spravedlivě. Zastávám však názor, že pokud má být trest účinný, musí přijít co nejdříve po činu. Což se často neděje. Ze všeho nejvíce mi však vadí, že spousta zločinů zůstává nepotrestána kvůli procesním či jiným chybám. Asi bychom nějak měli trestat i naše svědomí, aby lépe fungovalo. Pak bychom možná nepotřebovali tolik formálních trestů.

Lia Valková, synodní kurátorka
Nemám velkou povědomost o výši sazeb za jednotlivé trestné činy, takže ani nemohu posoudit, co by se mělo trestat víc. Co ale vím jistě je, že by se neměly nechávat trestné činy vyšumět, což se často děje. Větší význam než samotný trest by pro společnost měla péče o oběti trestných činů.
DaZ