Český bratr 6/2013.

Krajané v Chorvatsku slavili postavení kostela

Bílá dodávka potulného kazatele Petra Brodského vezla tentokrát šest cestovatelů. Synodní kurátorku Liu Valkovou, člena synodní rady Pavla Kašpara s manželkou Janou, neúnavného pětaosmdesátníka Miroslava Frydrycha, faráře, který má v oblasti příbuzné. Dále řidiče a velitele Brodského a šéfredaktorku Českého bratra, autorku těchto postřehů.

V pátek 10. května 2013 jsme v pozdním odpoledni dorazili do chorvatského Daruvaru. Na hlavním náměstí sídlí nakladatelství Jednota, které patří Svazu Čechů v Chorvatsku a které vydává v češtině noviny, časopis Jednota a dětský časopis Koutek. V současnosti žije v Chorvatsku přibližně devět tisíc Čechů. Ve dvoře rozsáhlého objektu sídlí česká školka a škola J. A. Komenského, kde se vyučuje česky. I na místním gymnáziu mají české oddělení, kde probíhá výuka všech předmětů v češtině. Ministerstvo podporuje český prvek v oblasti každoročním vysláním dvou českých učitelů na zdejší školy. Jak jsme se později dozvěděli od vedoucí nakladatelství Libuše Stráníkové, pro rodiny je prestižní záležitostí dostat dítě do české školky či školy. A jako cizí jazyk se učí češtinu na devět set dětí z Daruvaru a okolí.

Druhá česká škola je v Končenicích, kde také žije silná česká menšina. V Chorvatsku pracuje na třicet Českých besed, které se věnují šíření české kultury, a jsou zaměřené hlavně na hudbu, tanec a divadlo. Není divu, že jsme se osvěžili pivem jménem Staročeško a dozvěděli se, že Čechy postavený pivovar v Daruvaru vaří pivo už od dob první republiky. A úplně cizí místní kluk, který nás na ulici míjel a zaslechl, že mluvíme česky, nás nahlas a pěkně pozdravil: „dobrý den“.

V sobotu dopoledne jsme navštívili evangelický luterský sbor ve Velkých Zdencích. Tam nás čekalo pár lidí v hezkém opraveném domku přetvořeném na útulný kostelík. Farář Predrag Gazibara je Chorvat, ale česky rozumí. Ženu má Češku, z přítomných lidí asi polovina rozumí a mluví česky.  Jaruška, členka sboru a předsedkyně České besedy ve Velkých Zdencích ostatním překládá. Mirek Frydrych má krátkou pobožnost, zpíváme jejich i naše písničky, pak nás zvou na pohoštění a popovídání. Petr předává tiskoviny, namnožené písničky, Českého bratra. Jak se jim žije? Ne špatně, ale práce není, hlavně mladí a vystudovaní hledají marně zaměstnání.

Přesouváme se do Požegy – asi 60 kilometrů vzdáleného města v malebné kotlině. Jedeme přes hory podobné valašským kopcům, přes vesnice Horné a Dolné Grahovljany. Zde se v devadesátých letech válčilo. Vidíme mnoho zničených a vypálených domů, odkud vyhnali Srby, také nově postavené domy, prý z peněz Evropské unie jako náhradu, ale obydlený je jen málokterý. Srbové jsou prostě pryč. Je to oblast bývalé Srbské krajiny, části Chorvatska, kde bydlelo dříve hodně Srbů. Do některých domů přišli Chorvati z Bosny, také vyhnaní z domovů. Vykořenění na obou stranách. Vidíme také pomníček tří chorvatských policistů, zabitých Srby v roce 1993 a cedule upozorňující, že v lese mohou být ještě nevybuchlé miny. Raději honem pryč.

V Požeze jsme zváni na oběd ke Zdence Pagáčové, kurátorce bjeliševského sboru.  omlouvá se program večerního shromáždění a zítřejších slavnostních bohoslužeb k 10. výročí postavení kostela v Bjeliševci. Od sedmi večer jsou bohoslužby s večeří Páně, káže Pavel Kašpar, Mirek Frydrych přispěl vzpomínkou na své cesty do těchto končin, je tu asi po desáté. Je opravdu pamětníkem, bydlí u příbuzných, jeho babička a dědeček se sem přestěhovali v roce 1910. V kostele je asi čtyřicet lidí, káže a zpívá se česky, chléb a víno se podávají v jednom velkém kruhu. Přítomni jsou i hosté z Hrubé Lhoty, Valaši, kteří přijeli dvěma auty. První čeští usedlíci sem totiž přišli z Valašska, vlastně se tehdy přestěhovali v rámci Rakouska-Uherska do končin, jejichž krajina jim připomínala rodné Valašsko. Žijí zde již v páté či šesté generaci a stále tu můžete slyšet pěknou češtinu s valašským nářečím. Škrobákovi žijí v Bjeliševci dodnes, jejich příbuzní – Škrobákovi z Hrubé Lhoty se za nimi vypravili, aby společně slavili. Dále Krupovi, Trusinovi, paní Pejlová ze Zlína a Jenda Kočíb z Růžďky. Jak jsme se dozvěděli od kurátorky sboru Zdenky Pagáčové, pro naše krajany bylo sobotní shromáždění vzácnou událostí. V dnes již jazykově smíšené komunitě jsou pro ně plně české bohoslužby milým a silným zážitkem.

V neděli jsme oslavili v reformovaném sboru v chorvatském Bjeliševci 10. výročí otevření nového kostela. Dříve se lidé scházeli v malém domečku ve vesnici. Nový kostelík stavěli tři roky za velké obětavosti a finanční podpory mnoha dárců z domova i ciziny. Již deset let slouží kostel lidem ze sboru, Chorvatům i Čechům. Slavnostní bohoslužby prožilo spolu s místními mnoho vzácných hostů. Bohoslužby vedl správce sboru farář Branimir Bučanović, který přijíždí ze Záhřebu. Kromě starosty obce a okresního župana byl přítomen také místní katolický kněz, biskup Reformované křesťanské (kalvínské) církve v Chorvatsku a zástupci Českobratrské církve evangelické. Čtení z Písma, modlitby a požehnání byly dvojjazyčné, česky i chorvatsky, kázání faráře Bučanoviće chorvatsky. Pak zazněly pozdravy hostů, za ČCE pozdravila shromáždění synodní kurátorka Lia Valková. Kostelík byl plný k prasknutí, hodně lidí stálo vzadu, ve dveřích i venku. Po bohoslužbách byli všichni pozváni na společný oběd do Českého domu. Zde vystoupil pěvecký sbor České besedy s několika lidovými písněmi a dětský taneční kroužek ve valašských krojích za doprovodu harmoniky. Pak stovka účastníků spokojeně poobědvala. Jako první se musela po kávě a zákusku zvednout osádka naší bílé dodávky. Ze slunného dne jsme někde na Maďarsko-Slovenské hranici vjeli do deště a Petr Brodský mohl po postupném vysazení všech účastníků v blízkosti jejich domovů zaparkovat nad ránem doma v Kladně. Zdrávi došli.

 

Věřím, že pro krajany v Chorvatsku je návštěva českých evangelíků potěšením a vzpruhou, pro nás Čechy a evangelíky návštěva krajanských sborů rovněž. Zápas o uchování mateřského jazyka i víry otců a matek je stále živý, i když se v dnešním globalizovaném a národnostně promíchaném světě jeho význam zmenšuje.

Daniela Ženatá