Český bratr 6/2013.

Někdy je dobré držet se svého zázemí a domova a jindy je dobré vyrazit do neznáma, někam, kde jsme ještě nebyli. Na to jsme zvyklí sami u sebe. Občas nás to drží doma, někdy toužíme poznávat nové věci. A to co platí u lidí, může platit i o církvi. Troufnu si říct, že by mělo platit i o církvi. Je třeba budovat společenství u sebe doma, ve svých kostelích a sborových domech, ale je třeba i nebát se vykročit ven. Někdo vyrazí třeba jen před kostel, před faru nebo na náměstí v obci, ale jiný vyrazí i tam, kde bychom sborovou akci moc nečekali.

K takovému vyjití do neznáma jsme s rozhodli u nás v Sázavě. Respektive ve Žďáře nad Sázavou. Než jsme vyrazili, začali jsme zhruba před rokem a půl pravidelně jednou měsíčně pořádat večerní nedělní bohoslužby „nešpory“ s cílem oslovit nové lidi, nabídnout prostor mimo tradiční dopolední bohoslužby a tak otevřít nabídku našeho sboru novým lidem. Tyto bohoslužby přinesly mnohé dobré a nové věci, ale přece jen prostředí sborového domu zůstalo bariérou pro lidi jiných církví nebo zcela mimo církev. Rozhodnutí vylézt z ulity našich prostor padlo na jaře letošního roku a díky dobrým kontaktům jsme v dubnu uskutečnili nedělní večerní bohoslužbu ve žďárském hudebním klubu Batyskaf.

Zhruba šedesátka lidí všeho věku seděla u stolků, popíjela pivo, víno nebo kávu a poslouchala čtyřicetiminutovou bohoslužbu s tématem Kam se ten svět řítí. Ani v tomto netradičním prostředí nechyběl apoštolský pozdrav, modlitba, biblické čtení a kázání, zároveň se čtením z krásné literatury a zpěvu nejen ze zpěvníku //Svítá//. Tyto tradiční i méně tradiční prvky našich bohoslužeb byly vystavěny netradičně, vzájemně se prolínaly a navozovaly dojem příjemného a podnětného slova a hudby. Petr Gallus dokázal účastníky bohoslužby zaujmout nejen slovem, ale i hudbou a zpěvem, za nějž mu byl, trochu netradičně, obdiv vyjádřen potleskem. Tato sborová akce přenesla bohoslužbu do míst, kde ji mohou lépe přijímat i lidé, kteří se v církevním prostředí necítí doma, a přinesla i neformální možnost sdílení, neboť téměř není třeba motivovat přicházející k posezení u kávy a čaje.

Věříme, že se nám podaří vybudovat tradici otevřené akce, při níž se budou setkávat lidé z centra sboru, lidé na okraji sboru a lidé, kteří jsou zcela mimo sbor nebo pocházejí z jiných církví, a že tím otevřeme naše evangelické dveře opět o něco více. Každou druhou neděli v měsíci se k nám můžete přijít podívat i vy.

Miki Erdinger