Český bratr 6/2013.
Proste, hledejte, tlučte…
„Když se však modlíš ty, vejdi do své komůrky…“ Takový je často evangelický „recept“ na modlitbu. Co si s ním však má počít náš Teofil, který v křesťanském společenství nevyrostl? Který nemá potuchy, co lidé v „komůrce“ dělají? A po pravdě řečeno, nejsme v Teofilově kůži tak trochu všichni – když nás zasáhne nějaká událost, když nás zaplaví pocity, s nimiž si neumíme poradit, když procházíme obdobím bolesti, nemoci, těžkého rozhodování, velké touhy nebo hlubokého vděku? Když jsou sbírky modliteb najednou k ničemu?
Právě pro takto hledající čtenáře napsala Britka Sue Mayfieldová knihu Objevování modlitby. Přestože jsou v ní i zcela praktické rady pro konkrétní situace, není návodem ani souborem technik, díky kterým oblomíme Pána Boha, takže nám takříkajíc půjde na ruku. (Autorka jako první říká, že „kvalita modlitby nezáleží na technice“.) Je spíš prostřeným stolem, z něhož některé pokrmy nejspíš nikdy jíst nebudeme, jiné nám půjdou k duhu – a dalším třeba přijdeme na chuť až časem.
Kniha je rozdělena do dvou částí. První z nich se v devíti kapitolách zabývá tím, co modlitba vůbec je, proč a ke komu se modlíme. Najdeme tu popis základních typů modlitby (oslavování, prosba, naslouchání, žalozpěv, pokání, přímluvy…). Autorka přitom vychází z biblických obrazů a příběhů, jako je Mojžíšovo setkání s Hospodinem v ohnivém keři, Samuelova odpověď na Hospodinovo volání či mnohé pasáže obsažené v žalmech. Každá kapitolka nabízí vlastně několik knížek v jedné. Nalézáme tu stručné, ale vzácně výstižné popisy („Bůh říká Mojžíšovi, aby si zul opánky, protože stojí na svaté půdě. I když jsme do Boží přítomnosti pozváni svobodně, musíme kráčet s bázní a úctou a s vědomím posvátné proměny“). Jsou tu výborně vybrané „myšlenky“ lidí, kteří Hospodina prosili či mu vzdávali chválu před námi („Země je napěchována nebesy, každý keř je zapálen pro Boha: ale jen ten, který vidí, vyzouvá své boty, zbytek sedí okolo a trhá ostružiny.“ E. B. Browningová). A jsou tu příklady modliteb obyčejných lidí, kteří se ocitli v situaci podobné té naší („Jsem rozzlobený, Pane./ Mé ruce jsou pošpiněné./ Mé srdce krvácí./ Podívej se mi do očí/ a řekni mi, že Bůh je láska.“) To vše může být Teofilovi posilou: nezápasí s překážkami jako první, je tu jakási podpůrná síť modlitebníků napříč generacemi i geografickými danostmi.
Druhá část nazvaná Jak se modlit? čtenáře prakticky seznamuje s jedenácti konkrétními podobami modlitby. Zdá-li se vám, že nemáte na modlitbu pro samou práci čas, dočtete se tu, jak se člověk může modlit u mytí nádobí nebo při plavání v bazénu. Jste-li spíš intelektuálně založeni, dočtete se, jak se modlit nad Biblí. („Bible je živá, mluví ke mně; má chodidla, běží za mnou; má ruce, zmocňuje se mě.“ M. Luther). Pokud trochu zapomínáte, můžete použít pět prstů, aby se vám myšlenky nerozutíkávaly. Hudebníci se mohou modlit hudbou, výtvarníci mohou nad hlínou přemýšlet o tom, že jsme všichni uhněteni Hospodinovýma rukama (Iz 64,7). Lidé stojící oběma nohama na zemi mohou při modlitbě zapojit smysly.
A pokud se vás nic z toho netýká, přijdete snad alespoň na to, že víra, a tedy i modlitba, může být tvořivá. Modlíme se koneckonců k Bohu, který nám každou chvíli říká: „Nebojte se.“
Šárka Grauová
MAYFIELDOVÁ, Sue: Objevování modlitby. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2009.