Český bratr 5/2013.
Tomáš Ježek, ekonom a bývalý ministr
Celá 70. a 80. léta jsem přemýšlel, překládal a psal do různých periodik včetně samizdatových o tom, co by se mělo udělat, aby se u nás dalo žít svobodně a naše země začala konečně prosperovat. Když se v roce 1989 naskytla příležitost začít prakticky dělat to, co jsem měl vymyšlené a s přáteli tisíckrát prodiskutované, nebyla jiná volba, než vstoupit do politiky, protože opatření, která jsem měl v úmyslu podniknout, byla navýsost politická. Také dnešní doba by potřebovala dobré politiky, ale já už nemám dost sil, abych se do politiky znovu vrhnul. Kromě toho všichni ti, s nimiž se mi tak výborně spolupracovalo v 90. letech, z politiky odešli nebo už nežijí. Byl bych osamělý vlk a ten nic nezmůže.
Jan Sokol, filozof a prezidentský kandidát
Po listopadu 1989 to byla prostě občanská povinnost každého, koho o to spoluobčané požádali, a udělal bych to kdykoli znovu a rád.
Ruth Šormová, pracovnice v neziskových organizacích
Do politiky jsem vlastně vstoupila už před převratem v rámci angažmá v nezávislých iniciativách. Veřejné dění mě zajímalo a intenzivně jsem prožívala, že nemohu stát mimo. Vstup do oficiální politiky, Občanského fóra, parlamentu, Občanského hnutí… to všechno na sebe pak už jen přirozeně a logicky navazovalo. Doba byla hektická, lidé nadšení a já s nimi, byla to úžasná zkušenost. A měla jsem pocit, že je to smysluplné, že právě v politice mohu udělat to, co je v té chvíli důležité, navíc mě to hodně bavilo. V dnešní situaci bych do politiky vstupovala hodně opatrně, ovlivněna zkušeností uplynulých let. V současnosti nemám pocit, že bych zrovna v politice byla nejprospěšnější, snažím se dělat to, co umím, nejlíp jak dovedu, a to mi stačí. Takže ne, dneska mě lákají víc jiné věci, a smysl nacházím jinde. Ale kdyby šlo o zásadní přelom, o svobodu, tak bych neváhala a pustila se do toho zas, nemám vůči politice předsudky.
Petr Hejl, starosta Prahy-Suchdola
Po sametové revoluci to byla přece nutnost, nešlo jen cinkat klíči. Mé rozhodnutí jako občana angažovat se ve věcech veřejných ovlivnil především disident a náš prezident Václav Havel. A mé odhodlání evangelíka angažovat se ve věcech veřejných ovlivnil tehdejší farář v našem dejvickém sboru Miloš Rejchrt.Dnes bych se rozhodl stejně. Tehdy to byla velká výzva a zdá se, že nyní máme před sebou výzvu novou k nezkorumpované demokratické politice.
Mahulena Čejková, lékařka a bývalá synodní kurátorka
Vstoupila jsem do politiky ve čtyřiapadesáti letech, na prahu důchodu. Sametová revoluce pro mne znamenala výzvu: být při tom, pomoci, když jsme se dočkali. Ve chvíli svobody, ve kterou jsme už ani nedoufali. A druhá věc – byl to vnitřní závazek, myšlenka na rodiče a prarodiče, kteří mě vychovali v lásce ke svobodě a demokracii; sami byli demokraté a svobody se nedožili.Dnes bych do politiky znovu nevstoupila. Ta jedinečná doba po listopadu 1989 se již nebude opakovat. Je na mladých, aby tuto zemi nasměrovali k občanské společnosti. Je to velmi obtížný úkol, ale je v něm i naděje.
Jiří Payne, jaderný fyzik a politik
V roce 1990 jsem docela přirozeně z kotelny přešel do parlamentu. Objevil jsem eleganci, s jakou se dá politika dělat. Znamená to hodně studovat, hodně přemýšlet. Když se podaří vymyslet fungující řešení, je to dobrý pocit, i když v politice se s nějakým vděkem počítat nedá. Dnes žijeme v nepolitické politice: cynicky se obchoduje s mocí bez jakékoli filozofie. Po dvanáctileté pauze bez politiky bych se znovu rozhodnul jít dělat opravdovou politiku.
DaZ