Český bratr 5/2013.

V práci na novém církevním zpěvníku je tradicionalismus viděn z optiky současné potřeby. Čím může píseň minulých dob dnešního člověka oslovit, obohatit, povznést? Kromě básnické kvality textu a hudební kvality nápěvu je důležité, aby trvanlivost, aktuálnost a síla historické písně nevypršela. Zda píseň (za předpokladu, že ji člověk zná) má platnou trvanlivost, se pozná také podle toho, že po jejím přezpívání se člověk cítí být osvěžen. Nezpíváme jen proto, že se to sluší, ale hlavně proto, že chceme, že máme k tomu důvod. Důvodem může být i skutečnost, že píseň má v sobě něco, co nás přitahuje. Může to být krásná melodie, trefná nebo působivá textová výpověď, nebo její zajímavé zpracování.

Píseň pro rodinné muzicírování
Kancionálové čtyřhlasé zpracování s koncertujícími vrchními hlasy za doprovodu basso continua – do této formy upravil skladatel Johann Crüger děkovnou píseň, jejíž text volně přebásnil Paul Gerhardt podle slov tzv. ranního požehnání Martina Luthera. Tím se Crüger projevil jako moderní skladatel a „velký mistr malé hudební formy“ (C. Bunners). V tomto zpracování je vokální homofonie zdobena hlasy koncertujících nástrojů. K čtyřhlasé vokální sazbě, doprovázené generálbasem, hraným na violoncello (příp. kontrabas či fagot) a klávesový nástroj, jsou připsány další instrumentální hlasy hrané na housle případně na flétny (původně to byly kornety, což jsou cinky). Tento způsob muzicírování, jež hojně využívali barokní skladatelé v kantátách, má své kořeny v Itálii, vychází z tzv. chorální symfonie a benátského koncertu. Podobně upravené písně zaznívaly při domácím muzicírování. Je to příjemná hudba pro vícegenerační zpívání. Díky českému překladu faráře Bohuslava Vika poslouží možná našim čtenářům při nějaké dobré příležitosti.

Johann Crüger (1598–1662)
Johann Crüger (lužickosrbsky Jan Grigaŕ), pocházel z dolnolužického Gubenu. Když mu bylo 15 let, vydal se na vandr do střední a východní Evropy: Žary, Vratislav (Polsko), Jezuitská kolej v Olomouci, Básnická škola v Řezně (zde jej hudbu učil P. Homberger, žák G. Gabrieliho), v Rakousku a v Maďarsku. Po svém návratu do Saska působil jako domácí učitel. Pak ještě studoval evangelickou teologii ve Wittembergu. V roce 1622 byl povolán na místo kantora do Nicolaikirche v Berlíně, aby pečoval o hudební život. Zde se setkal s farářem a básníkem Paulem Gerhardtem, s kterým vedl velmi zdařilou a kreativní farářsko-kantorskou spolupráci. Tu dovršil vydáním zpěvníku Praxis pietatis melica (Každodenní cvičení zbožnosti). Tento zpěvník měl v 18. století přes 40 vydání. Po třicetileté válce vydal své další skladby a hudebně-teoreticko-pedagogické spisy. Byl ženatý, měl 19 dětí. Je pohřben v berlínském kostele, kde působil. Crüger patří k nejlepším skladatelům církevních písní. Uměl spojovat uměleckou kvalitu s popularitou v tom smyslu, že jeho kvalitní nápěvy napsané v moderním duchu byly lidu blízké a oblíbené. Jeho geniální nápěvy, často omezené na dvě délky not (např. Krásná je modrá obloha, Nuž Bohu děkujme, Ježíši milý, co jsi spáchal zlého, atd.), jsou od počátku vloženy do konkrétního harmonického kontextu. Tím dokázal vytvořit zdařilou syntézu starého modelu nápěvu s moderní řečí tónů. Také díky této kvalitě se německá evangelická píseň proslavila na celém světě.

Ladislav Moravetz