Český bratr 3/2013.

Anežka se vrací ze školy. Většinou chodívá s Janou, ale dneska se zdržela, Jana šla už dřív. Pomalu jde parkem. Co se tam děje? Shluk dětí, křik, smích. Anežka ty děti zná, některé jsou od nich ze školy. Co tam s nimi dělá Jana? Vždyť se s nimi přece nekamarádí! Děti jí zrovna vyrazily z ruky zmrzlinu a teď jí sebraly tašku a házejí si s ní. Jana začíná brečet.

Anežce je Jany líto. Chtěla by jí pomoct. Jenže má strach. Co když jí taky něco udělají?
A tak jde dál, dělá, že nic nevidí.
Doma už to nevydrží a rozbrečí se.
Co se stalo, ptá se maminka?
Anežka jí sedí na klíně, smutně ze sebe souká, jak to bylo…

Je to kohoutí smutek, říká maminka.
Proč kohoutí?
Když Pána Ježíše tenkrát v noci o velikonocích soudili, byl tam nedaleko Petr. Měl Ježíše rád a chtěl tam být s ním. Jenže se bál. Dokonce jen se přiznat, že Ježíše zná, se bál. Ne, to si mě s někým pletete; ne, to je někdo úplně cizí, odpovídal, když měl někdo pocit, že ho vídal s Ježíšem.
A pak se ozval ten kohout. Zakokrhal. Připomněl. Přinesl pláč.

Anežko, tobě se ten kohout ozval taky.
Mně? Kohout?
Kohout ráno lidi budí ze spaní. Nespěte, něco dělejte.
Tobě se taky asi ozval, když ti bylo Jany líto.
To je dobře, Anežko, že pláčeš. To je dobré být smutná, když něco bylo špatně.
Zítra Janě řekni, jak ti to bylo líto.
A cestou se podívej na věž kostela.
Proč?
Je tam kohout. Má lidem připomínat, aby nezaspali.

Kohout v Bibli
Kohout oznamuje brzké ráno. Autor Markova evangelia vyzývá k bdělosti, neboť nevíme, kdy přijde pán domu. Může nás vzbudit ze spánku právě za kuropění (Mk 13,35). Petra hlas kohouta vylekal a upomenul, když v noci zradil Ježíš.
Výzvou k bdělosti je symbol kohouta na věžích některých kostelů.

Doporučujeme:
Patricia St. John. Poklady pod sněhem. Praha: Samuel, 2009. 208 s.
ISBN 978-80-86849-59-1 Napínavá kniha pro děti o vině a odpuštění.

Lenka Ridzoňová, kresba Tomáše Tichého