(ČB 10/2021) Když v roce 2015 izraelská televize vysílala první řadu seriálu Fauda, ulice měst v Izraeli i na Západním břehu Jordánu zely prázdnotou, protože Izraelci i Palestinci seděli u obrazovek. Jde o akční thriller s dokonale propracovanou zápletkou, šikovně rozfázovanou do jednotlivých dílů dosud třech natočených řad. Hrají v něm esa izraelské a palestinské či šířeji arabské kinematografie, což už samo o sobě ukazuje poněkud jiný vztah Izraelců a Palestinců, než jak jej líčí seriál. Jednotlivé díly končí vždy v nejnapínavějším, takže jen málokdo zůstane u jednoho dílu.
Tři řady seriálu líčí několik tajných akcí izraelského komanda, které operuje na palestinských územích. Jeho příslušníci se většinou rekrutují z řad orientálních Židů, pro něž je arabština druhým mateřským jazykem. Hebrejsky se nazývají se //mistaʻarvim//, termínem, který dříve označoval poarabštěné Židy v muslimských zemích Blízkého východu, dnes se ale používá pro příslušníky speciálních jednotek, kteří se infiltrují mezi palestinské obyvatelstvo s cílem potlačit protiizraelský boj.
Seriál je překvapivý tím, kolik v něm toho na sebe Izraelci prozradí. Už samotná existence zmíněných jednotek, resp. skutečnost, že kromě zpravodajské činnosti provádějí také bojové akce, nebyla z oficiálních míst nikdy potvrzena. Svou práci konají příslušníci těchto jednotek v jakési právní a informační mlze, takže se od nich může vláda oficiálně v případě neúspěchu distancovat. Díky špičkové technice, odposlechům, dronům, družicovým snímkům a průběžné podpoře z řídicího centra mají izraelští agenti dokonalý přehled o terénu, v němž se pohybují. Jak už to ale v akčních filmech bývá, se špičkovou technikou kontrastuje lidský faktor: Drobné nepozornosti členů komanda, jejich nešťastné lásky, domácí krize, averze i traumata působí, že se každá akce v určitém bodě zvrtne a zamotá. Roztáčí se koloběh násilí, které pak postihuje nejen bojovníky jedné nebo druhé strany, ale i jejich rodinné příslušníky i víceméně náhodné okolostojící. Díky tomu film rozhodně nepůsobí triumfalisticky.
Scénář k filmu si spolu s Avi Issacharoffem (nar. 1973) napsal „na míru“ Lior Raz (nar. 1971), který sám kdysi v podobné jednotce sloužil. Doron v Razově hereckém provedení ztělesňuje roli tragického hrdiny, který neohroženě plní zadaný úkol, je ale příliš zásadový a v kritických chvílích jedná na vlastní pěst, čímž zpravidla jen prohloubí zmatek (arabsky fauda) a situaci zhorší.
Film se z velké části odehrává na Západním břehu Jordánu (třetí série pak v Gaze) a poskytuje nečekaně plastický vhled do života současné palestinské společnosti. V rodinách, v nichž zdánlivě vládne tvrdý patriarchát, hrají důležitou roli ženy. Ty příliš nevěří ideologickým a náboženským heslům, ale znají cenu lidského života. Starší muži zde patří k sekulárnímu socialistickému hnutí Fatah (neboli OOP někdejšího předsedy Jásira Arafata), které už víc než čtvrt století stojí v čele palestinské samosprávy. Kdysi s Izraelci bojovali, dnes s nimi spolupracují. Mladší generace považuje samosprávu za zkorumpovanou a přiklání se k radikálnějším hnutím. Také tato linie konfliktu patří k důležitým motivům filmu.
Je-li na filmu překvapivé, kolik toho na sebe Izraelci prozradí, pak je stejně překvapivé, kolik toho zůstane nezmíněno. Film sice popisuje koloběh násilí, k němuž boj s terorismem vede, ani jednou se v něm však neozve otázka, zda tento terorismus nějak nesouvisí s okupací Západního břehu. Stejně tak zde nezazní další otázky, které se přímo týkají identity Státu Izrael, jako je vztah náboženských a sekulárních nebo vztah kdysi evropských a orientálních Židů. Ani náznakem se neobjeví reflexe ideálů a realita sionismu. Dějiny jsou zde obětovány zvláštnímu bezčasí vzrušujícího, ale ve výsledku pochmurného cyklického střídání útoku a odplaty. Což ale, nutno uznat, pro dobrou filmovou střílečku nakonec stačí.
Kdo chce izraelský seriál sledovat, najde jej na streamovací službě Netflix.
Petr Sláma, pexels.com