(ČB 3/2021) V únoru, v první části tohoto článku, jsme otevřeli téma – program nové synodní rady. Protože jsem takovou otázku několikrát dostal, zkusil jsem nastínit, jak by vypadal program založený na vizi, kterou jsem představoval v loňském roce. Když jsem se snažil vybrat omezený počet nejdůležitějších témat, dospěl jsem ke čtyřem: 1) podpora sborů a společenství, 2) péče o faráře, 3) fungování ústředí a 4) zvládnutí velkých investic. První dvě (ty považuji za nejdůležitější) jsme již probrali minule. Pojďme se proto dnes věnovat zbývajícím dvěma tématům.

   POSLECHNĚTE SI ČLÁNEK

3. Fungování ústředí

V první řadě bych chtěl zdůraznit, že považuji naše ústředí za výborně vedené a znám řadu lidí, kteří zde velice obětavě odvádějí vynikající práci. Vezmeme-li v úvahu, že jejich platy se často pohybují hluboko pod úrovní platů obvyklých v příslušných profesích (a že řadu činností dělají dobrovolníci), je poměr cena/výkon opravdu dobrý. Stávající synodní rada odvedla obrovský kus práce, tvoří velmi sehraný tým a Dan Ženatý v jejím čele je osobnost, za kterou těžko budeme hledat náhradu. Proč by tedy fungování ústředí mělo být tématem pro novou synodní radu?

Finanční dopad covid 19 je tento: Epidemie zasadila hospodaření ústředí hlubokou ránu – výpadek příjmů z nemovitostí a rekreačních středisek dosáhl v loňském roce 13 mil. Kč, tedy daleko více, než jsou celocírkevní repartice (8 mil Kč)! I když můžeme doufat, že se jedná o jednorázový jev, není jasné, jestli a kdy se tyto příjmy vrátí na úroveň před epidemií. I přes veškeré úsilí dosáhnout úspor bude ústředí určitě potřebovat v tomto roce finanční pomoc. Finanční stabilizace spolu se souvisejícími opatřeními jsou proto jasná krátkodobá priorita.

Vnímání ústředí v církvi: Nezanedbatelný počet členů ČCE nerozumí dobře tomu, jakou roli ústředí má, případně nejsou přesvědčeni o účelnosti jeho konání. Mám za to, že podobné stesky ve většině případů nejsou opodstatněny a že spíše chybí srozumitelné vysvětlení, co všechno a proč ústředí dělá. Tuto skutečnost je nicméně třeba vzít vážně.

Organizace práce a způsob řízení jsou složité a nepřehledné. Pro účel tohoto textu bych pod pojem ústředí zahrnul kromě ústřední církevní kanceláře (ÚCK, placený „výkonný úřednický aparát“) také téměř 30 komisí a poradních odborů synodní rady (tvořených většinou odborníky-dobrovolníky), celocírkevní faráře, dále dceřiné společnosti (investiční společnosti personálního fondu a knihkupectví a nakladatelství Kalich) i samotnou synodní radu. Synodní rada je orgán, který má jednak pravomoc rozhodovat, kontrolovat a reprezentovat ČCE, ale zároveň má i exekutivní odpovědnost za chod celého ústředí a za plnění úkolů daných církevními řády nebo zadaných synodem.

Tato šíře úkolů v kombinaci se stávající organizací ústředí klade na synodní radu obrovské nároky. Na jedné straně totiž rada „úkoluje“ celé ÚCK prostřednictvím jediného podřízeného (tajemníka ÚCK), na druhé straně musí přímo řídit širokou změť různých komisí, odborů, celocírkevních farářů, dceřiných společností i škol, které zřizuje. Navíc většina jejích členů má jiné hlavní zaměstnání a práci v synodní radě má na částečný úvazek. Tento model může fungovat v „ustáleném“ stavu, když se většina činností každý rok opakuje a témata řešená v jednotlivých útvarech nemají moc dopad do oblastí jiných. Jednotlivé komise a odbory pak mohou fungovat téměř autonomně. Uskutečňovat větší změny a řešit složitější průřezová témata takto organizované ústředí může jenom stěží. Chybí především jeho rozdělení do menšího počtu širších oblastí, které by měly jasnou hlavu, odpovědnou jak za návrh koncepce v dané oblasti, tak za jeho realizaci. Například různé aspekty dvou výše uvedených širších témat – podpory sborů nebo péče o faráře řeší více než 15 komisí či odborů. Řešit celek ale nemá za úkol nikdo. Výsledkem pak je, že otázky prvořadého významu mohou zůstat neřešeny, např. nastavení poměrné části odvodu do PF, zmíněné v prvním dílu tohoto článku. Podobných příkladů je ale možné najít více.

Odpověď na otázku, jaké úpravy v organizaci a způsobu řízení ústředí budou třeba, by se měla odvíjet od širší shody na tom, jakou roli má ústředí plnit. To vyžaduje větší prostor pro dostatečnou diskusi, a nová podoba ústředí by proto měla „zrát“ delší dobu. Na konci tohoto procesu by mělo být ústředí, které uskutečňuje jasně nastavené cíle, je pro to účelně nastaveno a je v rámci celé církve obecně přijímáno.

Zvládnutí velkých investic

Povšechný sbor dlouhou dobu realizoval malé investice v řádu jednotek miliónů. Většinou se jednalo spíše o větší opravy než velké stavby. To se změnilo – ústředí dnes připravuje čtyři projekty, které svojí velikostí řádově přesahují dosud realizované záměry: je to přestavba církevního penzionu v Jungmannově ulici, rekonstrukce církevního střediska v Herlíkovicích (každý z obou jmenovaných zhruba za 15 mil Kč) a výstavba dvou škol pro Evangelickou akademii minimálně za 162 mil Kč (v r. 2019 byl synod informován o možném zvýšení rozpočtu na 228 mil Kč). Celkový finanční objem těchto projektů je v kontextu hospodaření celé církve mimořádný (jedná se například o více než 10 % hodnoty finančních náhrad, které má ČCE obdržet v příštích 20 letech). Pokud budou tyto projekty definitivně schváleny, bude muset nová synodní rada zajistit jejich úspěšnou realizaci (tj. v plánovaném rozpočtu, času a kvalitě). To je náročný úkol, se kterým ústředí v tomto rozsahu nemá zkušenosti, a bude proto vyžadovat maximální pozornost.

Způsob práce synodní rady by měl být založen na třech zásadách
Kromě otázky, na která témata by měla nová synodní rada soustředit své síly, pokládám za důležitý také způsob její práce ve vztahu ke sborům, seniorátům i farářům. Jsem přesvědčen, že tento způsob musí být založen na třech zásadách: Nesmí být direktivní, ale inspirativní. Nové věci se nedají nařizovat, sbory (i faráři) se pro ně musí samy rozhodnout. Ústředí ale může poskytnout prvotní impulz a vizi, dodávat povzbuzení a energii a zprostředkovat i konkrétní podporu.

Nové nápady je třeba ve většině případů nejdříve vyzkoušet, vyhodnotit a pak je teprve realizovat v rámci celé církve.
Ve všech podstatných tématech je třeba srozumitelná, opakovaná a obousměrná komunikace, bez které není možné dosáhnout potřebné shody a důvěry.

Synodní rada by tedy sice měla mít jasný program změn, ale způsob, jakým je bude chtít uskutečnit, bych nazval přístupem laskavého průvodce nebo pastýře, rozhodně ne autoritativního manažera.

A přání na konec…

Když jsem psal v lednu tyto řádky, probíhaly ještě v seniorátech konventy, které navrhovaly jména kandidátů do synodní rady. Pokud tento text vyprovokuje aspoň některé z vás kandidátů, abyste formulovali lepší či odlišný program, než je tento, budu rád. Stejně tak budu rád, když jakoukoliv jeho část převezmete nebo si jí uzpůsobíte podle vašich potřeb – nenárokuji si zde žádná „autorská práva“. U ostatních čtenářů, synodálů především, bych si přál, aby byli nároční a od kandidátů, které budou chtít vybrat, vyžadovali jasné slovo, co zamýšlejí. Pokud se alespoň něco z těchto přání naplní, splnil tento článek svůj účel.

Petr Štulc, presbyter sboru Praha-Jarov