(ČB 3/2021) Komise pro přípravu rozhovoru s komunitou LGBTQ+ připravila dva webináře – online diskuse ve formě moderovaného panelového rozhovoru. Tyto dvě diskuse se konají s poměrně jasným cílem: Pojďme uvnitř církve otevřít debatu o postoji ČCE k manželství pro všechny. Podle počtu sledujících lze říct, že o téma je mezi evangelíky zájem. Asi to platí pro celou společnost, otázka sexuality a sexuální orientace je zkrátka „trhák“.

   POSLECHNĚTE SI ČLÁNEK

Ve středu 10. února se konala první z nich s názvem Biblické, teologické, etické a psychologické aspekty homosexuality. Hosty byli psychoterapeutka Dagmar Křížková, etik Jindřich Halama a biblista Martin Prudký, diskusi moderoval celocírkevní farář pro menšiny Mikuláš Vymětal. Záznam debaty je ke zhlédnutí na církevním youtube kanále.

Diskuse se věnovala hlavně dokumentu s názvem Problematika homosexuálních vztahů, který v roce 2006 vydala církev s odvoláním na 1. zasedání 30. synodu (květen 2004). Všichni tři hosté se podíleli na jeho přípravě a každý se měl k dokumentu nyní, po 15 letech, vyjádřit. Chápání celé problematiky sdílejí – homosexualita není nemoc a pro křesťanství se nejedná o nepřekonatelný problém.

Martin Prudký na úvod poznamenal, že všechny texty Starého i Nového zákona, které se označují za důkaz ohavnosti homosexuality, je třeba nahlížet skrze dobový kontext. Důležité pak je to, že Bible samotná nezná homosexuální orientaci, ale pouze homosexuální chování, které je skoro ve všech příbězích spojováno s určitou formou násilí a dominance.
Podle Jindřicha Halamy není homosexualita otázkou číslo jedna v křesťanské věrouce, jde spíše o pastorační téma.

Dagmar Křížková nabídla sexuologický/medicínský pohled. Sexuální orientace je vrozená, nelze změnit lékařskými metodami. Jakékoli pokusy o léčbu byly neúspěšné, Světová zdravotnická organizace vyškrtla homosexualitu ze seznamu duševních poruch už v roce 1990.

Po úvodním oslovení všech tří hostů Mikuláš Vymětal správně poznamenal, že v církevním dokumentu z roku 2006 hrají velkou roli láska a emoce. Ostatně to je přesně ten aspekt, který mi v debatě chyběl nejvíc. Vím, emoce budou hlavní téma druhého webináře. V této fázi šlo čistě o vědecké a biblické hledisko a já vnímám potřebu některých lidí mít zodpovězeny všechny vědecké otázky. Tato debata byla pro ně a doufám, že jim poskytla kýžené odpovědi.

Po zhlédnutí debaty bychom se mohli posměšně zeptat, zdali se o tom ještě pořád musíme bavit. Odpověď je evidentně ano, musíme. Pro některé lidi se stále jedná o kontroverzní téma, chtějí slyšet různé názory, poznat různé perspektivy této problematiky a podělit se o své myšlenky, dotazy a obavy. Z tohoto pohledu věřím, že debata přínosná byla.

Ale přece jen, bavíme se o soužití dvou lidí. Lidí, kteří si chtějí veřejně, bezpečně a v očích státu legitimně projevovat lásku a respekt. A žádají církev, aby neřešila, kdo komu doma pere ponožky.

Myslím si, že interní debata o manželství pro všechny se měla otevřít už mnohem dřív. Toto téma se ve veřejné diskusi objevuje už posledních pět let. Přece jde „jen“ o to vyjádřit pochopení a podporu. Nevím tedy, proč se soustředíme na jakékoli jiné aspekty (nejen homosexuality), než jsou respekt, láska, přijetí a solidarita. Ale jsem vděčná, že se synod (potažmo synodní rada) konečně rozhodl debatu otevřít. Můžeme říct pozdě, ale přece.

Ema Pospíšilová, studentka politologie a předsedkyně pražského Seniorátního odboru mládeže