(ČB 10/2020) Ke svým třicetinám si Diakonie Betlém nadělila velký dárek, a to právě v místě, kde před třiceti lety začínala. Historie jejích počátků ale sahá hlouběji do minulosti a je neodlučně spjata s místním evangelickým sborem.

Vedení každého podniku si zakládá na tom, aby sídlilo v dostatečně reprezentativních prostorách. Výjimku představovala Diakonie Betlém. Vznikla v Kloboukách u Brna, odkud donedávna úřadoval také její ředitel. A zatímco v okolních obcích časem rostly odbočky kloboucké Diakonie, vzdušné, moderní, špičkově vybavené, ředitel Petr Hejl tomu všemu velel ze stavebního kontejneru. V dalších kontejnerech pracovala účtárna i úsek fundraisingu.

Časy se však mění. A tak před dvěma lety se pan ředitel spolu s dalšími ze svého původního kontejnerového sídliště odstěhoval. „Bohužel nikoho nenapadlo zaznamenat, v jakých podmínkách jsme po léta pracovali,“ říká Jana Lexová, členka správní rady a vedoucí klobouckého fundraisingu. Stavební buňky dnes stojí ve stínu nového Domova Betlém s dvěma samostatnými domácnostmi pro šest obyvatel a dvěma maličkými garsonkami pro odlehčovací službu. Kloboucká Diakonie tento objekt otevřela letos, právě v třicátém roce své existence. A jubileum oslavila v evangelickém kostele hned naproti. Hráli a zpívali přitom hudebníci Hradišťanu pod vedením Jiřího Pavlici.

Komu služba vlastně patří?

Kloboucká Diakonie působí v širokém okolí. Její kořeny jsou ale neodmyslitelně spjaty s Klobouky u Brna a sahají hluboko do minulosti, až do doby před druhou světovou válkou. Tehdy si v Kloboukách postavili letní sídlo zámožní manželé Odstrčilovi. Smysl pro dobročinnost jim nebyl cizí. V časech velké hospodářské krize prý pan Ludvík Odstrčil vymýšlel kolem svého domu různé stavební úpravy jen proto, aby dal místním nezaměstnaným řemeslníkům práci a výdělek. Spolu s manželkou založili dobročinnou nadaci, do které vložili jak své letní sídlo, tak okolní pozemky.

Prehistorie kloboucké Diakonie pak pokračovala o mnoho let později. Nadace zanikla a bývalá vila manželů Odstrčilových sloužila jako školka, dětský domov, a nakonec jako skladiště. To už se psala osmdesátá léta minulého století. Obec Klobouky se chystala vilu prodat jednomu velkému státnímu podniku. Jenomže co se nestalo. Pohled do vlastnických listin ukázal, že s domem i přilehlými pozemky nakládá obec neoprávněně. Jak vyplývalo z dokumentů, nic z toho jí nepatří – právoplatným vlastníkem je místní evangelický sbor. Úřady podle toho musely jednat a členové evangelického sboru se po zvažování různých variant rozhodli nově nabytý majetek využít pro pobytovou sociální službu.
Až do roku 2006 služba fungovala komunitně: lidem s handicapem pomáhali převážně mladí svobodní lidé, kteří v klobouckém Betlémě i bydleli. Tento model však znemožnil nový zákon o sociálních službách. Od té doby funguje kloboucká Diakonie jako standardní sociální služba.

Zábava je tu pořád

Budova nového Betléma vyrostla a letos otevřela hlavně proto, že bývalá vila manželů Odstrčilových přestala vyhovovat zvyšujícím se nárokům. Chodby tu byly úzké, takže jimi proti sobě nemohli projet dva lidé s vozíky. Výtah do druhého patra stojí mimo budovu, což je také vážný limit. Teď jsou v budově nejen dostatečně prostorné chodby a výtah, ale klienti neschopní vlastního pohybu se mohou kamkoliv dostat pomocí stropního zvedacího systému – ve stropu všech ložnic s hygienickým zázemím jsou zabudovány kolejnice a v těch se pohybuje nosné zařízení, kterým lze člověka pohodlně transportovat z jeho postele až do vany v koupelně.

Klienti, kteří žili ve staré vile desítky let, si samozřejmě musí na nové zvykat. „Vyrazím do jídelny a skončím u sebe v pokoji,“ směje se paní Magda. „Orientovat se v tom novém baráku, to je hrůza. Ale ve vile už to bylo moc opotřebované. A celkově se mi tady líbí.“ Ve svém pokoji má postel, knihovničku a na stole starý psací stroj, na kterém píše dopisy přátelům. S počítačem si prý nikdy neporozuměla. „Jinak ale zábava je tu pořád,“ líčí paní Magda svůj obvyklý program: „V pondělí mám dopoledne tři čtvrtě hodiny masáž, v úterý ergoterapii, kde vyrábíme různé drobnosti, ve středu mám další masáž, ve čtvrtek zase ergoterapii, v pátek znovu masáž.“

Výsledky práce klientů si člověk může prohlédnout v krámku, který se nachází v jednom ze sklepů, vyhloubených do stráně místního parku. Nevyrábí se samozřejmě jenom v Kloboukách, ale i na dalších místech, kde Diakonie Betlém působí. Nedávno se všichni pracovníci chráněných dílen a ergoterapie vydali pro inspiraci na výlet do soběslavské Diakonie Rolnička.

A co bude se starou vilou, kde Diakonie Betlém začínala? Po nutných úpravách tu mají vzniknout další lůžka pro odlehčovací službu. Sloužit by měla rodinám, které pečují o blízké se zdravotním postižením či o seniory, aby si mohly od náročné péče jednou za čas odpočinout. Službu by měli využívat místní. „Předpokládám, že bude sloužit hlavně seniorům,“ říká Jana Lexová.

Domovy kloboucké Diakonie
Domov Betlém, Klobouky U Brna
– Domov pro lidi se zdravotním postižením
– Odlehčovací služby
Domov Narnie, Morkůvky
– Týdenní a denní stacionář pro děti se zdravotním postižením
Chráněné bydlení Mirandie, Brumovice
– Chráněné bydlení pro dospělé osoby se zdravotním postižením
Chráněné bydlení Arkénie, Brumovice
– Chráněné bydlení pro dospělé osoby se zdravotním postižením
Sociálně terapeutické centrum Radost, Brumovice
– Sociálně terapeutické dílny
Sociálně terapeutické centrum Radost, Hustopeče
– Sociálně terapeutické dílny

Adam Šůra