(ČB 9/2020) Letos stejně jako vloni jsem s bratrem vyrazila na Letní kemp mládeže, který se konal od neděle 5. do neděle 12. 7. v jihočeském městečku Strmilově, kde nám poskytuje zázemí tamní škola.

Poslechněte si článek:

Oficiálně se tábor zahájil společnou večeří, k níž jsme měli senzační palačinky s marmeládou. A v rámci seznámení jsme také společně uběhli půlmaraton! Neděli jsme potom zakončili pobožností, letos se při večerních pobožnostech rozebíraly a vedly úvahy nad jednotlivými částmi modlitby Páně.

Každý den začínal budíčkem v 7:30, v tento čas také zájemci odcházeli na rozcvičku. Před snídaní jsme zazpívali společnou píseň a popřáli si dobré chuti. Do další části dne patřily biblické programy, které vedli někdy organizátoři kempu, někdy faráři z okolí (Ludmila Míchalová Mikšíková, Michal Kitta). V 10 hodin pak začínaly kurzy – pro tento rok jsme měli na výběr kurz divadelní, kurz přežití a první pomoci (kurz mediální se nekonal kvůli lektorově nemoci). Já si zvolila kurz přežití a první pomoci. A nelituji, byl fajn. Po obědě byl do 13:30 čas na odpočinek, po němž následovaly odpolední workshopy jako origami, tančírna, hra na ukulele, stepmanie, oprava auta či plavání v rybníce. Ve středu jsme místo dílen uspořádali brigádu ve strmilovském parku. A po svačině vždy ještě pokračovaly tematické kurzy.

V noci ze čtvrtka na pátek čekala na účastníky kurzu přežití a první pomoci závěrečná zkouška, při které se zjistilo, jestli jsme při lekcích dávali dobrý pozor. Organizátoři nás totiž okolo desáté hodiny večerní zavezli se zavázanýma očima (!) na tajné místo. Tam jsme dostali za úkol vyluštit sudoku a za to dostali informace, kam máme dojít. Každý tým se vydal směrem, který uznal za vhodné, k hradu Roštejnu. Po několika neúspěšných pokusech se nám konečně podařilo na místo dojít… Tam jsme měli zjistit něco zajímavého o hradu a věži a potom jsme se podle další instrukce vydali směrem k Velkému pařezitému rybníku. Ten jsme našli asi o půl druhé ráno a museli jsme aspoň kousek pěkně studené vody přeplavat. Brrr… Když jsme tak učinili, pokračovala naše cesta přes vrchol kopce Javořice (839 m) k Javořickému křížku. Dalším zastavením pak byl evangelický kostel v Zahrádkách, kde jsme doufali v konec naší výpravy. Ovšem! V Zahrádkách na nás čekala „zdrcující zpráva“ – musíme dojít ještě do Palupína. Teprve tam nás vedoucí naložili do auta a dovezli domů, do Strmilova.

V pátek odpoledne jsme své kurzy navzájem představili a hojně a srdečně jsme se u toho nasmáli. Večer k nám zavítala členka synodní rady Eva Zadražilová, s níž jsme vedli živou a zajímavou diskusi.

V sobotu byl v plánu celodenní výlet, jenže počasí naše plány zmařilo. Dopoledne jsme tedy místo toho dokončili, co jsme při workshopech nestihli, a odpoledne jsme mohli jít do kina nebo si zatancovat ve školní tělocvičně. V neděli ráno zbývalo uklidit po sobě celý dům, jít na bohoslužby, rozloučit se – a hurá domů!

Moc děkuji všem organizátorům a lektorům i účastníkům letošního kempu, bylo to moc prima!

Anna Magdalena Lapáčková, účastnice pobytu