(ČB 9/2020) V červenci letošního roku vydali biskupové Evangelické církve a. v. na Slovensku (dále jen ECAV) poměrně rozsáhlé „Pastorálne stanovisko k témam súvisiacim so sexuálnou etikou“, ve kterém se věnují především tématům homosexuality a pastorace homosexuálů. Na tom není nic neobvyklého, je to téma, které klade před společnost a církev mnoho otázek. Kdybych se ale měl věnovat problematičnosti náhledu tohoto stanoviska na lidskou sexualitu a tomu, jak jednostranně napomíná „některé liberálně laděné členy církve“, nestačil by pro nutnost vysvětlovat širší kontext ani několikanásobný rozsah článku.

Poslechněte si článek:

Toto stanovisko si pozornost, i tu mediální, získalo především díky závěru, který téměř celý biskupové věnovali Anně Polckové, farářce sboru ECAV v Bratislavě, Starém Městě. Kritizují ji a vzkazují, že pokud má „problém vtěsnat se do rámce učení a názorů“ církve, ve které je farářkou, a „vnitřně se posunula mimo její názory a učení, jestli cítí potřebu současnou praxi církve neustále komentovat a kritizovat směrem na veřejnost“, měla by „zvážit své působení v duchovenské službě“. Nezapomněli ji také varovat, že pokud se nic nezmění, budou její chování považovat za zpronevěření ordinačnímu slibu, věrouce a postoji církve a posuzovat jako disciplinární provinění.

I když ponechám stranou to, že tato forma komunikace je především v církvi poměrně nestandardní a také to, že Annu Polckovou znám několik let, pak stejně musím říct, že doporučení, kterým biskupové ukončili stanovisko, se mi zdá být nesprávné. Celou tuto situaci nelze tak snadno zjednodušit na konflikt jedné farářky s celou církví a jejím učením, protože za ní stojí také jeden z největších sborů v ECAV. Staršovstvo tohoto sboru si její služby váží a v mnohém smýšlí stejně. Zrovna tak službu farářky Polckové nejde jednoznačně zploštit na témata pastorace osob s menšinovou sexuální orientací.

Důležité je i to, že synod slovenské ECAV v roce 2012 přijal Vyhlášení o manželství a rodině, na které se biskupové odvolávají. Toto vyhlášení ale především říká, že monogamní manželství jednoho muže a jedné ženy je Boží záměr pro člověka. Připomíná ale, že pro tvrdost a hříšnost lidského srdce není nikdo z lidí schopen tento Boží záměr zcela naplnit. O menšinové sexuální orientaci toto vyhlášení nemluví vůbec. O vztazích osob stejného pohlaví se zmiňuje pouze v jednom bodu, když říká, že nejsou „alternativou rovnou manželství“. Stejné vyhlášení zároveň konstatuje, že právě vzhledem ke skutečnosti, že záměru Boží vůle nikdo z lidí neodpovídá, je i přes všechen hřích nutné, aby církev podporovala lidské snahy o odpovědné vztahy. Církev musí na zemi hledat řešení, která se k Božímu záměru alespoň přibližují, a jako příklad uvádí nové manželství pro rozvedené.

Ve slovenské ECAV je to ale právě synod, nikoliv biskupové, kdo má právo rozhodovat o závazných vyhlášeních a nařízeních. Ani vyhlášení synodu ale přece nejde považovat za neomylné a nekritizovatelné. Navíc členové církve, kteří jsou z pohledu biskupů liberální, tvoří sice mimo sbor v Bratislavě – starém městě menšinu, to ale neznamená, že neexistují. Není tedy celkem jasné, jak se biskupové chtějí vyrovnat s touto skutečností, a zda disciplinární jednání čeká každého, kdo projeví nesouhlas s vyhlášením synodu či biskupů.

Na svou obranu Anna Polcková tvrdí, že její vyjádření na podporu LGBT lidí nejsou v rozporu s církevními právními předpisy, protože „otázky sexuální orientace nepatří do věroučné oblasti, ale do etiky. A v té je v evangelických církvích možná názorová různorodost, pluralita“.

V diskusní relaci Rozhovory ZKH na webu deníku SME současný generální biskup řekl, že ECAV připravuje na tato témata diskusi. To by mohlo znít slibně, kdyby jejím moderátorem neměl být věroučný výbor církve a kdyby v té samé relaci biskup zároveň neřekl, že „vektor“ v těchto tématech je v ECAV už jednoznačně určen.

Jak se tedy situace bude vyvíjet dál, to momentálně nikdo není schopen odhadnout. Nedá se předpokládat, že se takzvaní „liberálové“ v Slovenské ECAV vzdají svého přesvědčení, byť jich není moc. Stejně tak se svého přesvědčení zřejmě nevzdá ani generální biskup, který se hrdě hlásí k tomu, že je fundamentalista.

Otázkou spíš je, jestli je to, či ono vlastně potřebné. Jestli by se (nejen) evangelíci na Slovensku nemohli shodnout alespoň na tom, že na tématech lidské sexuality a sexuální etiky církev, ani její učení nestojí. Pomohlo by to přinejmenším tomu, aby se o těchto tématech diskutovalo bez zbytečných podpásovek. No a také tomu, aby se k celé věci vyjádřili i ti, kterých se to nejvíc týká, tedy lidé s neheterosexuální orientací. V opačném případě půjde vždy jen o sice zajímavý, ale ne příliš přínosný zápas teologů.

Jakub Pavlús, farář