(ČB 9/2018) V Husově domě v Jungmannově ulici se v úterý 22. května 2018 uskutečnilo kolokvium s názvem „Náboženský exil v českých zemích v raném novověku“, které pořádala Ekumenická komise pro české církevní dějiny 17. století. Účastníky přivítal Daniel Ženatý, synodní senior Českobratrské církve evangelické a předseda Ekumenické rady církví. Krátké úvodní slovo pronesl také Stanislav Přibyl, generální sekretář České biskupské konference, který připomněl, že načasování kolokvia na den před 400. výročím pražské defenestrace (23. květen 1618) nebylo úmyslné.

Poslechněte si článek:

Práce komise
Celodenní kolokvium zakončila panelová diskuse se členy Ekumenické komise pro české církevní dějiny 17. století, která svoji činnost zahájila v loňském roce (první koordinační setkání se uskutečnilo 28. června 2017). Generální sekretář Ekumenické rady církví Petr Jan Vinš uvedl, že se jednalo o první veřejnou akci této komise, a obdobná kolokvia budou organizována každoročně. Pro příští kolokvium v roce 2019 je plánováno téma „Náboženský obraz a obrazoborectví“.

Práce komise by měla být zakončena v roce 2021 velkým sympoziem a veřejným církevním aktem smíření, přičemž určitým vzorem je činnost první husovské komise v devadesátých letech. Komise pro studium problematiky, spojené s osobností, životem a dílem mistra Jana Husa, byla založena při České biskupské konferenci v roce 1993. Výsledky několikaletého bádání vyvrcholily uspořádáním mezinárodního sympozia o Janu Husovi na Papežské lateránské univerzitě v Římě v prosinci 1999. V rámci sympozia při proslovu během audience vyjádřil papež Jan Pavel II. „hlubokou lítost nad krutou smrtí, na kterou byl Jan Hus vydán, a nad ranou, která se tímto způsobem rozevřela v myslích a srdcích českých lidí a stala se zdrojem konfliktů a rozdělení“.

Podle Petra Jana Vinše ambicí komise není jen práce odborníků, komise by chtěla přispět k uzdravení vzájemných vztahů mezi církvemi prostřednictvím popularizačního působení směrem na poučenou laickou veřejnost. Daniel Ženatý potvrdil, že činnost komise směřuje především k aktu smíření. Stanislav Přibyl doplnil, že ambicí není jen přispět k uzdravení interkonfesijních traumat, ale i k uzdravení traumat ve společnosti. S ohledem na popularizaci historických témat v minulosti (např. spisovatelem Aloisem Jiráskem) se původně konfesijní spory přenesly do povědomí společnosti. Kromě vědecké a popularizační práce by komise chtěla přispět k tomu, aby její činnost prosákla až na úroveň jednotlivých komunit a pronikla i do společnosti. Je to sice jeden z nejtěžších kroků a možná příliš velká ambice, ale to neznamená, že o ni nemůžeme usilovat.

Oba odborní organizátoři komise, Tomáš Parma z Cyrilometodějské teologické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci a Jiří Just z Historického ústavu Akademie věd České republiky, zmínili možnost odborné publikace příspěvků z kolokvia. Více teologicky laděné příspěvky budou po recenzním řízení zařazeny do časopisu Studia theologica, ostatní příspěvky budou publikovány v časopise Folia Historica Bohemica.

Cenné zkušenosti z husovských komisí
V diskusi zazněla otázka na chronologický záběr práce komise, tj. zda se bude věnovat pouze 17. století, nebo bude její rozsah širší, zda se bude zabývat i tzv. druhým životem těchto historických událostí v 19. a 20. století. Docent Jaroslav Šebek z Historického ústavu Akademie věd ČR, který celé kolokvium i závěrečnou diskusi moderoval, připomněl svoji zkušenost z obou husovských komisí. Nejprve bylo třeba studovat dobu, dílo a život Jana Husa, čemuž se věnovala první komise – v devadesátých letech. Na tuto práci později navázala komise druhá, věnující se ohlasu Husova díla. Z pléna zazněla drobná výtka, že při diskusi o tématu náboženského exilu nebyli přítomni zástupci exulantských skupin. Do budoucna by bylo dobré uvažovat nad tím, aby k vybraným tématům zazněly hlasy z různých stran.

Je dobré připomenout, že se v případě této komise nejedná o první pokus podobného charakteru. Již v roce 1996 vznikla v reakci na kontroverze kolem svatořečení Jana Sarkandera společná komise Ekumenické rady církví a České biskupské konference pro studium období rekatolizace, resp. náboženských dějin 16. – 18. století. Ta byla aktivní zvlášť v letech 1996–1999, kdy se konala pravidelná setkání odborníků. K zajímavým tématům práce komise patřil podnět ke studiu protokolů, výslechů a rozsudků čarodějnických procesů na Šumpersku, jejichž obětí se v roce 1685 stal i katolický kněz Kryštof Alois Lautner. Později zájem o práci komise opadl, a s ohledem na personální problémy (především nečekané úmrtí jejího sekretáře Daniela Nevala v roce 2005) se nepodařilo činnost komise obnovit.

Hledání cest k vzájemnému porozumění
S ohledem na poměrně militantní hlasy, které zaznívají jak ze strany příznivců, tak ze strany odpůrců obnovy mariánského sloupu na Staroměstském náměstí (např. na tiskové konferenci historického spolku Veritas 8. listopadu 2017 nebo během sympozia o duchovním a kulturním poslání mariánských sloupů na Katolické teologické fakultě dne 8. prosince 2017), je zřejmé, jak těžký úkol stojí nejenom před komisí, ale také před historiky a představiteli církví.

Martin Vaňáč, Evangelická teologická fakulta UK