(ČB 9/2018) Několik evangelíků, většinou z Chodova u Karlových Varů, se 5. července1968 vydalo na cestu do francouzského Taizé. Pod vedením Alfréda Kocába s jeho rodinou vyjeli vlakem přes Cheb do německého Darmstadtu. V Německu měli domluveno ubytování v různých sborech, všude je s radostí vítali. V Mainsenheimu mohli cestovatelé obdivovat stavbu 1000 let starého, velmi dobře udržovaného kostela.

Poslechněte si článek:

Za překročení stanovené doby průjezdu, která byla dva až pět dní, je pak ale ve Forbachu zadrželi celníci. Následovalo velmi přísné jednání, vysadili všechny z vlaku, telefonicky se jednalo s nadřízeným prokurátorem. Ten byl naštěstí Čechům příznivě nakloněn a velmi lidsky a laskavě odpustil.

Další zastávka – Paříž. Nezklamala, ohromila vším, některé muže i Francouzkami. Po dvou dnech pokračuje skupina vlakem na jih, kde ji očekává na nádraží bratr Rudolf. Naložil všechny i s kufry do automobilu, který neměl daleko do vraku, a zavezl je do kláštera v Taizé. Tam je bratři ubytovali v hostinských pokojích a bratr Rudolf se o skupinu celou dobu staral.

Kostel v Taizé je pro Čechy velmi moderní stavba, připomínající loď. Nádherná jsou okna z barevných skel s biblickými motivy. Bohoslužby jsou ráno od půl osmé do dvanácti a večer od sedmi do desíti. U vchodu dostane každý do ruky svíčku a texty písní. První bratr zapálí svíčku a oheň si postupně předávají všichni, až se celý kostel rozzáří.

Jedním z nezapomenutelných zážitků pak je osobní přijetí a uvítání představeným kláštera Rogerem Schützem. Uvítání bylo významné, neboť se jednalo o historicky první výpravu z východní Evropy.

Bratři v klášteře vyrábějí krásnou a vkusnou keramiku, a tak si každý něco malého (ze skromného devizového přídělu) koupil na památku.

Po nezapomenutelném pobytu v blízkosti Božího slova a bratří v klášteře se skupina vydává na zpáteční cestu. Jede se přes Marseille, kde se všichni s radostí, většinou poprvé, koupají ve Středozemním moři. Odtamtud pokračují přes Ženevu, kde si také dělají krátkou zastávku.
Do ČSSR se vracejí po dvou týdnech plni naděje a zážitků. Díky Alfrédu Kocábovi.

Okupace v pozdním létě 1968 další plány nebo možnou příští návštěvu Taizé ukončila.

Vlasta Nedvědová (čerpáno z deníku Zdeny Coufalové díky její sestře Bláže Kadlecové)