(ČB 7-8/2018) S Presbyterní církví Jižní Koreje (PCK) jsme se prostřednictvím otištěných článků v časopisech naší církve, ale i v časopise Misiologické forum, které vydává Středoevropské centrum misijních studií (SCMS), již mohli seznámit; obrázky a postřehy v souvislosti s konaným Valným shromážděním Světové rady církví v Jižní Koreji publikovali např. autoři Joel Ruml, Alexandra Hauserová a Pavol Bargár. Velkou zásluhu na pokračujících živých kontaktech s PCK má jistě bratr Jong-Sil Lee, který partnerství z korejské strany již dlouhé roky zajišťuje organizačně i materiálně.

Poslechněte si článek:

I já jsem využil jeho nabídky dvoutýdenního studijního pobytu v Jižní Koreji v prostředí PCK. Byť setkání s odlišnou jihokorejskou společností bylo poměrně krátké, poskytlo velké množství studijního materiálu, o který bych se s vámi nyní rád v krátkosti podělil. Doufám, že se stane i základem snahy nejen našeho centra (SCMS) pracovat na vytvoření misijního sboru v prostoru Českobratrské církve evangelické. Ve své zprávě vynechávám vše, co naleznete jinde již dobře a výstižně popsané, např. ve výše uvedených článcích.

Univerzalita křesťanství
Rozhodně však nepovažuji za nošení dříví do lesa, když znovu zdůrazním, že v Jižní Koreji nalézáme i v době dnešní globalizace skutečně odlišnou společnost od naší, a to jak kulturně, sociálně (např. téměř nulová státní a obecní podpora sociálních, kulturních či společenských projektů – žádné „evropské“ peníze v podobě dotací a grantů), tak i politicky (jihokorejská společnost je liberální neokapitalismus tvrdé soutěže, na hony vzdálený naší socialistické Evropě).

Co jsem si také velmi opět intenzivně uvědomil, byla univerzalita křesťanství a pochopení významu „inkulturace“ a s tím i problematiky vývozu resp. dovozu evropského, severoamerického protestantského křesťanství. Je dobré, když to člověk zakusí na vlastní kůži v jiné zemi v prostředí tvrdé křesťanské konkurence. V naší české kotlině a našem tradičním českobratrském evangelictví je přes všechny povětrnostní vlivy stále útulno, bezpečno a ohleduplno.

Krize protestantismu
Mé putování po malých korejských sborech bylo neseno také skutečností, která pomalu vyvstává z odborné analýzy zpracovávané samotnou PCK: před církví v Koreji se objevuje krize protestantismu. Jedním z jejích projevů bude i dramatický pokles členstva a rušení velkých sborů (dáno zadlužeností sborů při budování velkých a nákladných církevních budov, nákladný provoz těchto sborů s velkým personálním zajištěním), nezaměstnanost mezi faráři, velmi malá mezisborová spolupráce, neekumenická situace, včetně dynamické progrese římskokatolické církve, návrat k tradičnímu a přetrvávajícímu většinovému agnosticismu, vycházejícímu z korejské konfuciánské tradice. Situace tedy v mnohém podobná té naší: před Českobratrskou církví evangelickou stojí podle analýz také otázka restrukturalizace, spojená se zánikem sborů, úbytkem členstva, potenciální a doposud neznámou nezaměstnaností farářů, k tomu společnost plná nedůvěry vůči instituční církvi atd.

Co jsou malé sbory Presbyterní církve v Koreji?
Jednoduše řečeno: Malé sbory stojí v opozici k teologii evangelia úspěchu velkých mnohatisícových sborů s obrovskými budovami a nákladným provozem, zajišťujícím členům sboru bohatou a různorodou nabídku.

Spiritualita „malých sborů“
Důraz je kladen na osobní modlitbu a četbu Písma. Viditelným specifikem je například i často zmiňovaný korejský fenomén velmi brzkých ranních bohoslužeb před začátkem pracovní doby a vyučování ve školách. Společenství nejsou „liturgická“, panuje zde velká rozmanitost liturgických projevů. Společný je však důraz na kvalitní zpěv a živě kázané slovo. To vše se odehrává ve velmi civilní liturgické podobě.

Co na první pohled zaujme, je často zmiňovaná touhou členů malých sborů žít v přehledné komunitě s ochotou obětovat i určité stránky soukromí pro společnou výchovu a vzdělávání dětí. Malé sbory proto zakládají a provozují své školy, školky, družiny, kluby a knihovny. Jde i o společnou práci: sbory se spojují se zemědělskou komunitou, zakládají družstva (úvěrová, zemědělská, podnikatelská – např. cukrárny), výrobní dílny (truhlárna, šití oděvů, zpracování potravin atd.)

Důležitou roli hraje společné jídlo, společně trávený volný čas a někde i sdílený majetek (zvláště ve venkovských sborech). Velká obětavost členů malých sboru je vidět ve sborové diakonii, která zahrnuje širokou škálu služeb: sociální práce (děti, mládež, senioři, rodiny, lidé s handicapem, nezaměstnaní, chudí), politické, kulturní a ekologické aktivity. Tento rozhodující prvek v životě malých sborů je směrován jak dovnitř společenství sboru, tak s přesahem do místní komunity (městská čtvrť, vesnice).

Nadšení pro misii
Ústřední téma života malých sborů je misie a evangelizace. Kreativita a nadšení pro misii vás zajme hned při prvním kontaktu. V tom jsou tito Korejci opravdu jiní než my, tradiční evangelíci: my si stýskáme a ptáme se, proč to nejde a že to vlastně nemá smysl; oni misií dýchají.

Luděk Korpa