(ČB 7-8/2018) Lidé půjdou na procházku a uvidí název církve nebo aspoň symbol, pokud na budově bude, a řeknou si, že o této církvi už někde slyšeli. Ano, to je ta církev, která slaví sto let.

Třeba se i zastaví a mrknou do vitríny na budově a objeví to, co jsem já občas na svých cestách viděl. Nejdříve spatří oprýskané krabice, z kterých se odlupují cáry staré barvy. A pokud se podívají dovnitř, objeví pozvání na události, které již byly. A za těmito informacemi, které kulhají na jednu nebo druhou stranu,

Poslechněte si článek:

bude na ně prosvítat takové něco, do čeho se hodně dlouho opakovaně zapichovaly špendlíky, a budou tipovat, jakou to mělo původně barvu.

Kdyby se mě před některými vitrínami někdo zeptal: „Ty k nim také patříš?“, stal by se ze mne v ten okamžik možná biblický Petr. Upřímně jsem se před takovými vitrínami ptal sám sebe, zda bych přiznal, že sem patřím. A když jsem se na svých cestách blížil k další, tak jsem si vroucně přál, aby byla jiná.

Možná to vidím skrze své původní učitelské povolání – nástěnky byly opravdu velmi důležité, a asi jsem tím postižen. Ale vitrín, které by byly hezky natřeny, měly neopotřebovaný podklad pod materiály, a tyto materiály by byly rovně připevněny a byly aktuální, jsem zatím mnoho nespatřil.

Možná je vše jinak, a měl jsem pouze smůlu na několik málo zanedbaných vitrín. Můj příspěvek je jako ty průzkumy. Generalizuji na základě malého vzorku a také vím, že je to věc každého sboru. Jenom si nejsem jist (píšu na základě zkušenosti s rodinnými nevěřícími), zda ti kolemjdoucí pochopí, že není důležitá fasáda, ale to uvnitř – společenství.

Pán Bůh mi skrze člověka, který mne přivedl k víře, poslal jednu zásadní myšlenku: „Žij vírou aktivně.“ V souladu s tímto poselstvím místo dalšího teoretizování vkládám na závěr své úvahy inzerát:

Doma v průjezdu mám navíc jednu novou hliníkovou uzamykatelnou informační vitrínu na dva papíry A4. Pokud víte o nějakém sboru, který by ji potřeboval, zadarmo pošlu.

Dalibor Blecha