(ČB 4/2018) Prolog: Letošního farářského kurzu se zúčastnila Ludmila Sverdlová, kazatelka z Bohemky, a také Marie Provazníková, kazatelka z Veselynivky. Ta právě v pozdravu účastníkům kurzu zdůraznila, že je na „kurzovi“ již po patnácté. Také zmínila to, že bude odjíždět domů povzbuzena. K návštěvě v Praze se Marie často vrací v rozhovorech, které my dva spolu díky vymoženosti „skypové“ celkem pravidelně vedeme. Proto také, když mně sdělila, že při biblické hodině vzpomněli začátek její kazatelské práce ve Veselynivce,

Poslechněte si článek:

vyzval jsem ji, aby o tom napsala do Českého bratra krátkou zprávu.

Petr Brodský, emeritní potulný kazatel

Jak se dělá sbor ve Veselynivce
Motto: „Nestaví-li dům Hospodin, nadarmo se namáhají stavitelé. Nestřeží-li město Hospodin, nadarmo bdí strážný. Nadarmo časně vstáváte, dlouho vysedáváte a jíte chléb trápení, zatímco Bůh dopřává svému milému spánek.“ (Ž 127,1–2)

Od roku 1962 do roku 1998 ve Veselynivce nebyla modlitebna a ani se nekonaly bohoslužby. Teprve 20. února 1998 jsme se v naší „chatě“ sešli k bohoslužbám, které vykonal Aleš Mostecký. Byl také křest osmi dětí a pan farář nás vyzval, abychom se pravidelně scházeli k bohoslužbám. Po domluvě jsem se rozhodla, že se „kazatelské“ práce ujmu já sama. Aleš odjel zpět do Bohemky a já jsem o týden později vedla první bohoslužby.

Dvacet let práce ve sboru je jako krásný sen! 20. února 2018 jsme měli biblickou hodinu s posezením u kávy a oslavili jsme výročí začátků bohoslužeb i výročí počátků mé práce. Měla jsem dobré učitele – Aleše Mosteckého, zejména pak Daniela Hellera a Petra Brodského. A teď mne v práci podporuje Miroslav Pfann, farář z Libiše, který má nás, krajany na Ukrajině, na starosti.
Děkujeme Pánu Bohu, že nám žehná v práci ve sboru i ve Veselynivce. Děkuji členům sboru za dobrou spolupráci, za podporu i vyprošování požehnání pro moji práci. Při tomto setkání jsme také vzpomenuli na řadu těch, kteří nás z Čech podporují; s díkem i celé církvi a synodní radě.

Povzbuzena z mnoha setkání v Praze při farářském kurzu prosím i já o sílu k další práci ve sboru i vesnici. Bohu díky za uplynulých dvacet let.

S úctou Marie Provazníková