(ČB 12/2017) Luterská tradice je písněmi Martina Luthera, Nicolause Hermanna, Paula Gerhardta, Heinricha Schütze a dalších v našem Evangelickém zpěvníku výrazně zastoupena. V novém zpěvníku počet písní z lutherství 16–17. století bude podobný, možná trochu větší.

Při třídění a výběru písní pro nový zpěvník bylo pro zpěvníkovou komisi rozhodující uživatelské hledisko s ohledem na liturgickou bohoslužebnou potřebu, případně na význam pro každodenní osobní zbožnost. Přitom byl kladen velký důraz na kontinuitu tradice reformačních písní, ať už jde o českobratrské a utrakvistické zpěvy, ženevské žalmy, či lutherské písně.

Kritéria pro výběr písní
Aktuálnost písně a její kvalita (hodnocena z dnešního pohledu) s ohledem na dnešní použitelnost je důležitější než samotný původ písně. K tradičním evangelickým písním ze současného zpěvníku si klademe základní otázky: Zpívá se (ještě) tato píseň? Pokud ne, proč? Může to být proto, že má ve zpěvníku špatné zařazení a lze ji snadno přehlédnout? Je farářům neznámá, a proto nemají odvahu ji do bohoslužeb zařadit? Je výpověď textu teologicky neproblematická a srozumitelná? Pokud ne, máme se pokusit o jazykovou revizi nebo o nové textové zpracování? V čem spočívá jedinečnost té či oné písně? Píseň se dobře nezpívá, protože je zapsána moc vysoko nebo má těžkopádný doprovod? Jiná harmonizace a nové zpracování v nižší tónině by píseň učinily atraktivnější? Pomohl by komentář, který by objasnil obsahová a hudební specifika? Měla by se píseň zařadit na školeních varhaníků, sbormistrů a zpěváků, kde by zazněla v lepším tempu? Na hudebních kurzech v Sola gratia se tomuto tématu soustavně věnujeme už několik let.

Vyzpívaná víra
Reformační jubilejní rok má být také příležitostí k přemýšlení o dnešním smyslu a funkci církevního zpěvu. Jde především o posílení vědomí, že naše církev má ve zpěvníku solidní základ zpívané víry z doby reformace. Zároveň je to šance k inovaci tradičního zpěvu a také hledání alternativ, které jsou v naší době a v našich poměrech účinné. Na otázky týkající se recepce Lutherových a jiných písní z dob reformace nelze v dnešní církvi odpovídat obecně. V principu jde o komplexní problematiku, kterou švýcarský hymnolog Markus Jenny ve své knížce Budoucnost evangelického církevního zpěvu před 50 lety výstižně vyjádřil:

Budoucnost evangelického církevního zpěvu spočívá:
– v pečlivém (úsporném) používání církevní písně
– ve správném používání církevní písně s ohledem na její funkci při bohoslužbách
– v tvorbě a v zavádění nepísňových zpěvů pro bohoslužebné shromáždění
– ve zpěvníku budoucnosti
– ve způsobu provedení zpěvu
– v nácviku nových písní a zpěvů
– ve školení a neustálém vzdělávání těch, kdo za zpěv nesou odpovědnost
– v katolickém zpěvu (ekumenická otevřenost a výměna).

Posuny v církevním zpěvu v posledních 50 letech
Pokud by se tato otázka měla položit v souvislosti s dnešním užíváním reformačních písní, konkrétně s Lutherovými písněmi, její odpověď by mohla vypadat třeba takto:

● Písně, které mají jednoduchou strukturu, poznatelný nápěv, např. Mocný Bože, při Kristovu (tuto píseň označil Luther jako „dětskou“) nebo Ó Tvůrce, Duchu svatý, přijď, se zpívají (příliš) často. Důvodem častého užívání může být také fakt, že obsah těchto písní je vhodný pro každé bohoslužby.

● Reformační písně, které pojednávají složitou problematiku, např. žalmové písně, v nichž se objevují zrýmované dogmatické pasáže, jako např. Z hlubokosti volám k tobě (Žalm 130), ve sborech téměř nezaznívají, byť tato tématika se ve čteních z Písma, v kázáních a modlitbách objevuje. Možná to souvisí s modalitou nápěvů nebo se starým textovým překladem ze 17. století (Jiří Třanovský), který je velmi důsledný ohledně originálu a je také v češtině dobře zpívatelný. Zřejmě tento typ zpěvu nesouzní s dnešním trendem jednoduchého tzv. „soft-zpívání“ (zpívá se často to, co je snadné). Zásadně nejde o to, že není zájem zpívat texty, v nichž se řeší složité a těžké otázky, ale preference písní se snadným nápěvem je velká. Písně s náročnějším nápěvem by mohly předzpívávat pěvecké sbory. Takové písně by k nám mohly nově promlouvat, obohatit nás, rozšířit obzor spirituálního vnímání.

● Překlad nebo adaptace? Mnohé písně přeložené do češtiny (některé Lutherovy písně nevyjímaje) byly „pouze“ přeloženy, bez ohledu na vztah slovo-tón, bez zvláštní snahy, aby se původní poetická krása do češtiny transponovala. Leckdy šlo jen o to, aby se přeložený text rýmoval. Při zpěvu, díky délkám not daného nápěvu, text může působit jinak, než když se jen přečte. Z tohoto důvodu se některé texty musely přebásnit, aby mohly být do nového zpěvníku přijaty. Píseň má být přesvědčivá jako celek, k tomu nestačí jen pěkný nápěv, ale také dobrá textařská práce. Děláme vše pro to, aby staré písně chtěla zpívat mladá generace.

● Někdy je třeba si najít přístup ke starým neznámým písním, třeba tím, že se píseň prezentuje s komentářem po částech. Pak je dobré píseň občas zopakovat. Pokud ji shromáždění dalších tři až pět let nebude zpívat, může se propadnout do zapomnění. Když dobrá stará píseň zazní ve vhodnou dobu, ať už s běžným, či novým doprovodem, zní nově.

● Hudba formuje zbožnost. Když se s mládeží zpívají jen novější písně a na tradiční zpěvy nezbývá čas, nesmíme se divit, že ty staré písně ze zpěvníku znají jen starší lidé. Také v této oblasti je třeba si položit otázky, jakým způsobem, při jaké příležitosti, s kterými katechetickými a hudebními prostředky by se tradiční písně mohly předávat dál.

Nekonečná pestrost církevní hudby
Martin Luther dal církevnímu zpěvu nový impulz, přemáhal bariéru mezi církevní a světskou hudbou. Za 500 let se zpěv v naší církvi rozvinul. Dnes máme velmi širokou paletu různých písňových typů, liturgických zpěvů a jiných forem v různých stylech. Církevní hudba nikdy tak pestrá nebyla. Všechny zpěvy vzniklé v době reformace nelze využít, ale pokusme se alespoň o předání těch, které tvoří v evangelickém zpěvu hlavní pilíře. Péče o tradici znamená její obnovu. To je záruka toho, že smysl a krása bohoslužebného zpěvu budou i nadále promlouvat.

Ladislav Moravetz, celocírkevní kantor

(část z přednášky na letošní Evropské konferenci evangelické církevní hudby ve Štrasburku)