Český bratr 6/2012.

V září 2011 přišla na mailovou adresu chebského sboru ČCE následující zpráva:

Dobrý den,
je mi 21 let, pocházím z Františkových Lázní a jsem nepokřtěný. V srpnu tohoto roku jsem se konečně dostal k Bibli (o jejímž přečtení jsem již v minulosti dlouho přemýšlel). V této době mi zbývá sice dočíst zhruba ještě 30 stránek z Nového zákona, ale již teď vím, že jsem uvěřil. V době, kdy jsem k tomuto poznání došel, jsem se začal zajímat jak o křest, tak o členství v některé z církví. Píši Vám, protože ČCE je mi bližší než římskokatolická církev. Vím, nevěřím sice dlouho, ale toto rozhodnutí jsem si důkladně promyslel.
Narazil jsem ovšem na problém. Nikdo v mém okolí (blízcí přátelé, rodina) není věřící. Proto jsem veškeré informace musel doposud shánět z internetových stránek (posloužily mi zejména http://www.vira.cz a http://www.e-cirkev.cz). Dospěl jsem ale k názoru, že více, než už vím, z nich nezjistím. Proto jsem se rozhodl kontaktovat Vás.

S úctou, David Cabal

Davidův mail jsem četl třikrát. Tak přece: po roce služby v Chebu jsem měl poprvé co do činění s vážným zájemcem o duchovní rozhovor. Mé dosavadní kontakty se týkaly členů sboru, případně ekumeny. Z necírkevního prostředí za mnou přicházeli jen žebráci, žadatelé o pohřeb a zájemci o křest novorozenců. Všem bylo společné jedno. Chtěli dosáhnout svého a dále si jít svou cestou nezávisle na církvi. Nyní jsem však četl řádky od vážného zájemce o vstup do naší církve. Nešlo si nevšimnout ani jeho věku. Věkový průměr účastníků našich bohoslužeb totiž činil rovných sedmdesát let.

Když jsem se s Davidem setkal, zářil. Nebylo nutné, abych jej o čemkoli přesvědčoval. Při přípravě ke křtu jen z nových úhlů nahlížel skutečnosti, kterým sám již věřil. Pokřtěn byl během adventu při bohoslužbě, jíž se zúčastnili oba Davidovi rodiče a šest přátel. Naše páteční předkřestní setkávání plynule přešla v setkávání mládeže, na něž občas zavítá i někdo z Davidových vrstevníků.

Pavel Hejzlar