(ČB 5/2017) Daniela Švandová je členka Zpěvníkové komise a v připravovaném zpěvníku má na starosti jazykové korektury. Na Pedagogické fakultě Masarykovy univerzity v Brně vystudovala český a anglický jazyk a nyní učí angličtinu na jednom z brněnských gymnázií. S manželem a dvěma dětmi jsou členy sboru Brno-Židenice, žijí v Březině u Křtin.

Poslechněte si článek:

 Co všechno v písních při jazykových korekturách opravuješ?
Když pomineme překlepy, je to například interpunkce. Někdy jsou věty hodně zamotané a vhodně použitá interpunkce může zpěvákovi významně pomoci porozumět tomu, o čem zpívá. Podle mých návrhů ve Zpěvníkové komisi věty tedy spojujeme, nebo naopak rozdělujeme, na některá místa vkládáme přímou řeč a uvozovky, jinde vykřičníkem zdůrazníme zvolání. Dále se zabýváme zastaralými výrazy, které dnes mohou být směšné či nesrozumitelné, někdy víceznačné. Opravujeme chybné tvary slov, opakují se např. chyby ve tvarech zájmen (obzvlášť zájmena jenž či záměna tvůj/svůj) a přechodníků. Někdy se autor textu dopustil vychýlení ze slovesné vazby. U písňových textů není těžké se této chyby dopustit, protože rytmické celky se často nekryjí se syntaktickými. Objevilo se i pár případů, kdy byl verš či dva zcela nesrozumitelný – jednotlivé fráze smysl dávaly, ale když se spojily do věty, bylo to nesmyslné. Například v písni Velebme vždy s veselím ve 4. sloce zpíváme V jesličkách leží, kvílí panující na nebi, moudrost Otce svého. Významová souvislost je příliš volná, představa kvílející moudrosti nevzbuzuje mnoho sympatií a nabízí různé interpretace. Proto jsme moudrost Otce svého nahradili výrazem dar Otce moudrého.

Co všechno je v tvé kompetenci?
Mým úkolem je hlavně upozorňovat na problematická místa, na gramatické chyby nebo významové nesrovnalosti. Někdy mě napadne i řešení, které komisi navrhnu, ale často také ne, nejsem žádný textař. Poté je na komisi, jak si s problémem poradí. Jedna z možností, které jsme již několikrát využili, je kontaktovat autora písně a poprosit ho o revizi textu. A když s ním nejsme v užším styku, ujme se písně některý z textařů, kteří jsou k dispozici. Já všechny své poznámky a výhrady k textu zapisuji do karty písně v databázi. Když se v komisi sejdeme, návrhy jeden po druhém postupně probíráme a hlasujeme o nich. Není to tedy tak, že bych měla výhradní právo rozhodovat, co se v které písni změní, a musím říct, že jsem ráda.

Ve starých písních jsou slova, která jsou nesrozumitelná, zastaralá, mají posunutý význam. Jak se s těmito výrazy vypořádáváš? Můžeš uvést příklad nějakého zastaralého výrazu a svého nového překladu?
Posuzování literárního díla, což písně jsou, je vždy velmi subjektivní a může se stát, že co se nelíbí mně, se ostatním zdá úplně v pořádku. Příkladem je třeba píseň Zvedněte, brány, svrchků svých: ve verši „odvrzte zlost i každý hřích“ jsme nahradili slovo odvrzte slovem odhoďte. Původní odvrzte jednak zavání vrzáním a ne vrháním, jednak slabika vr připadá na půlovou notu, takže si při zpěvu hezky zavrčíme. Neprošel mi ale třeba návrh k písni Hospodin ráčí sám pastýř můj býti. Tam jsem chtěla něčím nahradit slovo provozuje (po stezkách přímých mě šťastně provozuje). Zvlášť ve spojení se stezkami ve mně toto slovo vyvolává představu silničního provozu a výfukových plynů, přestože vím, že myšleno je provází mě po stezkách. Napadne mě to vždy, když se tato píseň zpívá. Ostatní nesouhlasili, takže původní text zůstává. Také mě vždy pobaví výraz „divná láska“, které je plný zpěvník. I tu jsme tam nechali. Možná, že až se nás naše děti budou ptát, proč je divná, budeme mít příležitost jim něco vysvětlit.

Jak moc je pro tebe důležitá srozumitelnost?
Srozumitelnost písní je zásadní a citlivá věc. Nejednou jsme narazili na píseň, která je notoricky známá a oblíbená, a přesto má v sobě gramatickou chybu, zavádějící výraz, něco rušivého. Stojíme před rozhodnutím, zda ji vědomě zpívat špatně, protože jsme tak zvyklí, nebo něco změnit. Ke každé takové písni přistupujeme individuálně a snažíme se o co nejmenší zásahy. Někde by byla změna jen k horšímu, nechali jsme tedy píseň v původním znění. Jindy byl zásah nutný, jenomže se nám pak sloka rozsypala před očima, zvlášť když problematické místo obsahovalo slovo rýmující se s jiným. Pak se musí celá sloka přeformulovat. Diskuse o takových místech jsou dlouhé, důležité je si ale uvědomit, že všechny naše zásahy mají za cíl poskytnout zpěvákům text, se kterým nebudou při zpěvu zápasit a který bude vyjadřovat to, v co věří. Přece nebudeme zpívat něco, čemu nerozumíme.

Určitě pozoruješ vývoj jazyka, a to nejenom v písních, ale i ve škole mezi studenty. Jaké vidíš klady a zápory tohoto jevu?
Vývoj jazyka je přirozený jev, tomu nelze zabránit. Mám pocit, že každá generace si myslí, že ta následující používá jazyk méně správně a úroveň jazyka upadá. To tu bylo asi vždy. Ale jak se mění doba, ve které žijeme, mění se i způsob komunikace a jazyk se mění také. Je to živý organismus, který nemůžete ovládat, a chová se nevyzpytatelně. Jsou tu určité vlny, které přinášejí módní slova (kámo, mega, hustý, vykomunikovat…), a obzvlášť mládež, politici nebo žurnalisté se jich rádi chytají. Mohou ale za několik měsíců zmizet; nikdo předem neví, jestli v jazyce zůstanou, nebo ne. Mě spíš znepokojuje fakt, že mladí dnes čím dál méně komunikují s lidmi kolem sebe přímo a čím dál více prostřednictvím svých mobilů.

Čím tě práce na přípravě nového zpěvníku obohatila?
Návratem k přemýšlení o češtině. A také podrobnějším seznámením s písňovými texty než při zpěvu. Jak jsem již zmínila výše, když člověk zpívá, má text často rozsekaný po rytmických celcích, které se s větami nekryjí. Některé věty přesahují z jedné sloky do druhé, jsou přerušovány pomlkami. Smysl celé věty pak leckdy zanikne. Také složitá melodie nebo fakt, že píseň dobře neznáte, pochopení textu ztěžuje. Když text písně pouze čtete, najednou se vám objasní řada míst, se kterými jste si dříve moc nevěděli rady. A nebo také právě objevíte, že text smysl úplně nedává.

Už několik let jsi členkou židenického ChraPoTu. Jaké je poslání vašeho pěveckého sboru?
Židenické ChraPoT znamená Chrámové pomocné těleso a jméno naši funkci myslím plně vystihuje. Máme za úkol podpořit zvěstování evangelia hudbou a zpěvem. Snažíme se vybírat písně, které se pojí se čtením a kázáním, liturgií či obdobím církevního roku. Někdy zpíváme sami, jindy se shromážděním. Pomáháme s učením nových písní, snažíme se taky lidi ve sboru seznamovat s písněmi přijatými do nového zpěvníku.

Které písně z Evangelického zpěvníku máš ráda a proč?
Již jako malá jsem ráda zpívala Někdo mě vede za ruku, Pán Bůh je síla má a Už mi oči tíží sen. To mi vydrželo až dodnes. Líbily se mi právě proto, že byly srozumitelné a mohla jsem se s nimi ztotožnit – představit si konkrétní věci. Později přibyla spousta dalších, například Chval Pána svého písní, Mocný Bože, při Kristovu nebo Studně nepřevážená. Ty mě zaujaly nejprve melodií, slova jsem pochopila až později. Dohromady tvoří dokonalý celek.

ptala se Romana Čunderlíková