(ČB 12/2016) V lednu 2016 se na Diakonii ČCE – Středisko celostátních programů a služeb se obrátil s prosbou o pomoc koordinátor pracovníků s bulharským občanstvím. V dané firmě se od září 2015 začali potýkat s problémem, spočívajícím v tom, že mzda jim byla změněna z hodinové na úkolovou, čímž se reálně snížila – normy byly nastaveny nesplnitelně. Pracovníci sice dostávali i nadále vyplacené dílčí částky formou záloh, měsíčních záloha však nikdy nepřekročila částku 3 000 Kč. V řádném výplatním termínu pak někteří v určitých měsících nedostali vyplaceno nic,

Poslechněte si článek:

ačkoli měli odpracováno v průměru 250 hodin měsíčně! Řada lidí se tak ocitla v zoufalé finanční situaci: bez prostředků na ubytování a potraviny a nakonec i na cestu do práce.

Pracovní vykořisťování nepatří bohužel jen do učebnic historie nebo do historických románů a nelze si je pojit pouze s divokým kapitalismem 19. století. Pro mnohé lidi se jedná o skutečnost, zažívanou i v sociálním státě, jako je Česká republika druhé dekády 21. století. Zranitelnou skupinou jsou zvláště pracovníci ze zahraničí; přitom jejich přítomnost na českém pracovním trhu je oboustranně výhodná, leckterá odvětví si již nedokážeme bez nich představit. Pracovníci z chudších regionů Evropské unie tak u nás získávají možnost uživit nejen sebe, ale i své rodiny doma.

Teoreticky by měli mít jako občané EU stejná pracovní práva jako jakýkoliv Čech. Často ale neznají jazyk či místní pracovně-právní prostředí a toho zhusta zneužívají různí místní nepoctiví zprostředkovatelé práce, pracovní agentury či zaměstnavatelé.

1. Nejčastější případy vykořisťování
– obtížně splnitelné normy
– nevhodné pracovní podmínky
– nevyplácená dohodnutá mzda
– dodatečné poplatky ze mzdy
– neproplácené přesčasy a nezapočítávané odpracované hodiny
– nucení k nedohodnuté práci – pokuty za drobné prohřešky
– chybějící přestávky
– pohrůžky slovním nebo fyzickým násilím
– násilí a neoprávněné zadržování osobních dokladů

Pomoc v praxi
Diakonie Českobratrské církve evangelické – Středisko celostátních programů a služeb (dále jen Diakonie) provozuje registrované sociální služby v Praze a Plzni, zaměřené na krizovou pomoc, terénní službu a azylové bydlení pro vykořisťované pracovníky. V případě vykořisťovaných pracovníků, zmíněných v úvodu článku, Diakonie nejprve sjednala setkání s pracovníky na ubytovně, která patřila pracovní agentuře. Situace se zde totiž zdramatizovala po vánočních svátcích 2015, kdy bylo 12 osob přinuceno z důvodu neplacení nájemného opustit za asistence policie ubytovnu.

Po příjezdu pracovníků Diakonie se rozběhla živelná diskuse. Většinu času zabral popis obtížných pracovních podmínek ve spojení s nejasným systémem odpracovaných hodin a odměňování za vykonanou práci. Pracovníci Diakonie se také dozvěděli o nedodržování základních bezpečnostních pravidel: např. v provozu, kde se obrábějí kovové odlitky, byli pracovníci vystaveni působení jedovatých výparů bez jakýchkoliv bezpečnostních pomůcek. Všichni se shodli, že nadále nechtějí v těchto podmínkách pokračovat, zároveň ale měli oprávněnou obavu, že jim nevyplatí poslední mzdy.

Diakonie nabídla celé skupině pomoc se zajištěním základních potravina a ještě během setkání byl telefonicky kontaktován objednavatel pracovní síly – menší česká firma s dlouholetou tradicí strojírenské výroby, působící ve středních Čechách.

Odpovědný manažer odmítl jakoukoli debatu s tím, že firma vůči pracovní agentuře uhradila veškeré své závazky a pokud bude podán podnět ke kontrole, bude uplatňovat také náhradu škody, která firmě vznikla tím, že se celá skupina pracovníků nedostavila do práce. Na upozornění, že mnozí z těchto lidí nemají peníze ani na jízdenku (továrna sídlí ve vzdálenosti cca 30 km od města), manažer konstatoval, že to je starost koordinátora z příslušné agentury.

Podněty k prošetření případu oblastním inspektorátem práce nakonec podalo deset osob. Ze strany tohoto úřadu bylo oznamovatelům přislíbeno, že příslušnou kontrolu vykonají u zaměstnavatele v plánovaném termínu, tedy do konce srpna 2016. Kontrola stále neproběhla a případ není stále dořešen.

O čem případ vypovídá?
Případ ukazuje, jak se inspekci práce nedaří z kapacitních důvodů svoji roli vůči zahraničním pracovníkům plnit, ač právě rychlost vyřízení případu a vymožení dlužné částky je pro tyto pracovníky jedním z nejdůležitějších faktorů. Od podání stížnosti, tj. během pěti měsíců, neprovedl inspektorát práce žádnou kontrolu ani u zaměstnavatele (tj. agentury práce) ani u objednavatele (tj. firmy).

Chování zástupce objednavatele pracovní síly demonstruje běžný alibistický přístup, který je v podmínkách nepřímého zaměstnávání umožněn. Že se zaměstnavatel zřekne vůči pracovníkům, smluveným přes agenturu práce, odpovědnosti, je častým jevem v situaci tzv. řetězení smluv a subdodavatelských vztahů; pracující pak často ani nevědí, pro koho vlastně pracují. Nemluvě o zranitelnosti pracujících v případě, že zprostředkovatel práce jim současně poskytuje ubytování.

Případ zároveň ilustruje častý postup policie, která brání práva majitele ubytovny a nikoli postižených pracovníků, na jejichž zoufalé situaci má právě majitel ubytovny podíl. Na základě sdělení pracovníků se lze domnívat: policie možnost, že by se mohlo jednat o pracovní vykořisťování, nevyvodila ani v náznaku.

Rizika ať nese zaměstnanec
Žijeme v době, kdy sociální výdobytky posledního století pomalu mizí. Pomocí diskutabilních smluv – DPP a DPČ a nepřímého agenturního zaměstnávání se rizika podnikání stále více přenášejí na zaměstnance. A zahraniční pracovníci jsou zranitelní obzvlášť.

Tlaku práce s choulostivými smluvními podmínkami lze čelit různými způsoby: většími pravomocemi a kompetencemi inspektorátů, větší informovaností policie, větší angažovaností odborů, spoluprací s různými institucemi v domovských zemích pracovníků, upřednostňováním pracovních smluv před dohodami, kampaněmi k informování lidí odcházející za prací do Česka apod. Proto se Diakonie, vedle své přímé sociální práce a terénním výjezdům, věnuje preventivním kampaním právě v zemích původu, sdílením know-how s českými organizacemi a advokacii směrem k státním úřadům.

2. Jak Diakonie pomáhá?
– sociálně-právním poradenstvím pro osoby, které potřebují pomoc při uplatňování svých práv a oprávněných zájmů v Česku
– potravinovou pomocí
– šířením informací o českém pracovním trhu v jazycích nejčastějších cílových skupin (muži v produktivním věku z Bulharska nebo Rumunska)
– zprostředkováváním kontaktů mezi klienty, státními úřady a zaměstnavateli
– ubytováním pro osoby, které nemají finanční prostředky a kterým hrozí bezdomovectví
Svou činnost provádí Diakonie mimo jiné díky podpoře Ministerstva práce a sociálních věcí, švýcarské církevní nadace HEKS a německé církevní nadace KHK (Církve pomáhají církvím).

3. Další informace
Na stránkách střediska www.scps.diakonie.cz, v sekci aktualit můžete k pracovnímu vykořisťování najít více informací. Pod článkem Porušování pracovních práv v ČR aneb „Můžete jet zpátky do Bulharska“ můžete shlédnout krátké video, kde o případech vykořisťování v Česku promlouvají bulharští pracovníci. V článku Podíleli jsme se na vzniku tzv. Policy paper najdete popsané další případy vykořisťování, vypozorované systémové nedostatky a navrhované zákonné změny. V sekci e-learning si můžete sami vyzkoušet, nakolik rozumíte českému pracovnímu právu. E-learningový kurz je v české, rumunské a bulharské jazykové verzi a slouží zahraničním pracovníkům k tomu, aby se ve svých právech a povinnostech lépe zorientovali.

Christo Bjalkovski, sociální pracovník, Petr Bruna, projektový koordinátor