(ČB 7-8/2016)

Poslechněte si článek:

Jindřich Halama, teolog a vysokoškolský učitel
Můj hněv má skoro vždy pozitivní dopad – když se zlobím na sebe.

 Zdeněk Bárta, farář
Až mučivý pocit hněvu sedmdesátých let z nového pokřivování jednou již napřímených páteří při pražském jaru mne vedl k podpisu Charty 77, což mi dalo nejkrásnější léta farářské sborové práce – byť bez státního souhlasu. Osobně mne to osvobodilo říkat veřejně to, co si myslím, a snad jsem svým maličkým dílem přispěl i v širším kontextu k formování toho, co přišlo v sametové revoluci.

Petra Procházková, žurnalistka
Většinou má pozitivní dopad. Neboť – pokud není ten hněv zrovna zuřivý, a ten mne zpravidla nepostihuje – slouží jako nastartování nějaké aktivity. Ta je skoro vždy lepší než alibisticky líná nečinnost, do které mne někdy uvrhne spokojenost sama se sebou i všemi kolem.

Miroslav Cejnar, správce Sola fide v Janských Lázních
Boží hněv si netroufám takto v krátkosti posuzovat. Ale lidský hněv žere duši. Nikdy mi nepomohl. Vztek je jeho výbušnější brácha, který taky nestojí za moc, ale stalo se, že mě dobře nastartoval.

Bohumila Baštecká, psycholožka a pedagožka
Na svůj hněv jsem zvyklá spoléhat, jako se pes spoléhá na čich. Hněv upozorní, že je něco v nepořádku, než to hlava stačí rozmělnit na vlažné „nahlíženo z více stran“. Snažím se ale vyhýbat hněvu „spravedlivému“, který je spjat s převahou pramenící z morálního hodnocení druhého člověka. Takový hněv podle mě křiví svět. Stačí chvilka, ze žalobce se stane provinilec, a naopak.

Jakub Kašpar, místokurátor sboru ve Vrchlabí
Měl jsem v životě několikrát pocit, že můj hněv přinesl něco pozitivního. Ten pocit obvykle ale kalila jakási nejistota, že na tom něco není v pořádku. A postupem času jsem došel k přesvědčení, že můj hněv vlastně nic pozitivního přinést nemůže. A proto, když na mě přijde, snažím se jakýmkoli rozhodnutím a nevratným krokům vyhnout a snažím se toho hněvu zbavit. V hněvu vyřčená slova nebo dokonce učiněné kroky a provedené činy patří mezi ty, které bych většinou nejraději vzal zpět.

Hana Benešová, pracovnice v sociálních službách
Co se týče hněvu, jeho pozitivní dopady se mi nějak nevybavují. Mám jej spojen spíš s užírajícími emocemi. Jenom vím, že si často po vychladnutí říkám, že ten hněv nebyl moc kreativním řešením situace.

Marek Bárta, farář momentálně na dovolené
Hněv mi například pomáhá nezamilovávat se víc, než je zdrávo, a tak, že by to bylo nějak zásadně znát na mém chování. Mám hrozný vztek kvůli tomu, jak jsme my muži „utáhnutelní na nudli“, jak námi cloumají primitivní pudy a jak nás mohou proto ženy ovládat. Ten vztek mi dává sílu bojovat s vlastními sklony a držet se na uzdě a držet si svádějící (a pro mne svůdné) ženy od těla. Vztek mi také pomohl nejednou v zaměstnání vybojovat si lepší podmínky. Pomáhá mi také bránit moje děti a manželku, když se jim děje bezpráví. Vlastně mi je někdy líto, že svůj hněv příliš krotím, že se snažím být až příliš korektní a pak nemám dost energie způsobit změnu, po které i rozumově bažím.

Marek Drápal, ekolog
Mnohokrát, nejvíce asi ten, který byl nejprve v kadlubu protříben.

Dan Petříček, armádní kaplan
Nejsem si jist, že by můj hněv měl pozitivní dopad. Snad mě můj hněv po odeznění vede k zamyšlení  nad sebou samým. Kde jsem udělal chybu? Co vlastně očekávám třeba od druhých lidí? Občas se mi stane, že mi můj hněv ukáže novou cestu.

DaZ, ilustrace v celé rubrice Téma: Petra Fischerová