(ČB 7-8/2016) Kališníci a utrakvisté mívali bezpochyby více smyslu pro svatost než moderní evangelík. S vědomím toho můžeme snáze přistoupit k nesnadné i provokativní otázce úcty k mistru Janu Husovi jako světci. Vždyť to byla úcta dávná, úcta doby předbělohorské, a také dávno zapomenutá. A můžeme mít také více porozumění pro knihu historika a učitele na ETF UK Oty Halamy Svatý Jan Hus, kterou vydalo nakladatelství Kalich loňského roku v souvislosti s husovskými oslavami. Nebyla však vyžádána pouze výročím samým. Navazuje totiž na dlouhodobější autorův zájem, který je patrný už v jeho dřívější knížce, nazvané Otázka svatých v české reformaci (2002).

Poslechněte si článek:

Z nové knížky se dozvídáme, že se Jan Hus nestal jen jedním z řady světců, protože se těšil úctě jako národní mučedník velmi záhy po své smrti a během celé následující epochy až do Bílé Hory. Bylo to jeho jakési lidové svatořečení. Ovšem, jak se také dočítáme, se o popularizaci úcty k Janu Husovi jako světci zasloužil zejména jeho příznivec, přítel a kolega Jakoubek ze Stříbra. Poté můžeme v knížce sledovat jednotlivé fáze vývoje úcty, během něhož se pojetí Jana Husa jako světce nejen rozšířilo a ustálilo. Úcta k Janu Husovi měla totiž řadu dalších prvků (například spojení s podobojí), a tak se různé proudy českého evangelictví mezi sebou lišily v různých jednotlivostech, jakkoli jim husovská úcta byla všem vlastní. V kapitole o období mezi léty 1471–1526 se tak dočítáme: „Hus zůstal nadále světcem všech, kteří přijímali podobojí, jeho obraz se však měnil podle toho, kdo právě se k němu hlásil a kdo chtěl současně ukázat, že ti druzí nejsou pravými dědici Husova posvátného odkazu, ba dokonce, že tento Husův odkaz sami zrazují“ (str. 47). Jak se ale husovská úcta podobá jinak obvyklé úctě k světcům? Takové srovnání bude ještě třeba podniknout.

Kniha líčí myšlenkový kvas v jeho proměnách, a sice po krocích, ne v plynulém postupu, a tím se zvýrazňuje různost jednotlivých údobí. K atraktivitě čtiva přispívá bohatá obrazová příloha, odpovídající také soudobému zájmu, který historikové a zejména historikové umění věnují výtvarnému umění a ikonografii českého 15. a 16. století. Proto je jen dobře, že se mezi novými husovskými publikacemi objevil i titul evangelické provenience.

Jiří Hoblík