(ČB 6/2016) Ještě doznívají emoce z intenzivního týdenního setkání, ještě si posíláme každý druhý den email s opakovaným sdělením, jak nám spolu bylo dobře, že jsme vděčni za dar přátelství a kdo komu má vyřídit pozdrav, protože před odletem už „se to nestihlo“. Ještě se nám, kteří angličtinu nepoužíváme denně, usazují v paměti nově zaslechnuté fráze

Poslechněte si článek:

či idiomy (můj oblíbený je „frozen chosen“). Ještě si i my Češi navzájem říkáme, že únava i vnitřní nasazení stály za to.

Naše poslání v sekulární společnosti
Ale od začátku: 19. 4.–26. 4. 2016 se v Praze konala „Partnership Conference“, která byla dokladem toho, že vztah Českobratrské církve evangelické a sesterské Presbyterní církve v USA (PC USA) není udržován „shora“ uměle či formálně. Setkání se účastnilo přibližně 40 zástupců obou církví, zejména členů těch sborů, kteří partnerství s konkrétními sbory v Americe mají (za českou stranu např. Letohrad, Vsetín, Ratiboř a Kateřinice, Sloupnice, Olomouc aj.). 

Tématem konference bylo Sharing together: Our Mission in a Secular Society (Sdílení našeho poslání v sekulární společnosti) a na přípravě programu se podílela American working group (Americká pracovní skupina při synodní radě, předsedkyní je Ivana Marková) a Czech Mission Network (obdobná pracovní skupina na americké straně, předsedkyní je jedna z ústředních postav partnerství Betty McGinnis).

Bohoslužby, přednášky i vzpomínání na dřívější akce
Setkání bylo zahájeno bohoslužbami v anglickém jazyce v kostele u Martina ve zdi, při nichž kázal synodní senior Daniel Ženatý. Jejich součástí byla večeře Páně, která byla účastníky intenzivně prožívána též proto, že touha po jednotě v Kristu byla pociťována jako předpoklad pro společná jednání. Ta byla následující den zahájena přednáškami dvou teologů (Petr Sláma, Mark Douglas), odpolední blok pak otevřel Pavel Pokorný neidealizující reflexí situace ČCE (a protestantů vůbec) v naší společnosti. Prostor byl dopřán též návštěvníkům ze Skotska: Carol Finley přítomné seznámila s modelem partnerství, jak je realizován skotskou církví.

Čtvrtek byl věnován vzájemnému představení existujících partnerství a rozmanitých podob, kterých v jednotlivých sborech nabývají (English Camps, sdílené bohoslužby, vzájemné návštěvy, společně připravovaná adventní příručka typu Na každý den atp.). Nechyběly ani vzpomínky na to, jak to vlastně všechno začalo – o počátcích porevolučních vztahů mezi ČCE a PC USA promluvili Betty McGinnis, Jan Sláma a Pavel Ruml. Pro ty z nás, kteří se k partnerství připojili relativně nedávno, byly informace z tohoto historického exkurzu cenným „chybějícím střípkem“ do mozaiky porozumění dnešní síle dlouhodobě budovaného vztahu.

Kulturní zážitky a víkend ve sborech
Diskutovalo se též o penězích pro církev a o tom, co se v této oblasti může naučit ČCE, očekávající definitivní finanční samostatnost, od našich amerických partnerů (přednášeli manželé Kateřina a Ondřej Srbovi a Mark Harper). Otevřela se též témata dalších partnerství (univerzita, diakonie) a nechybělo ani vystoupení Karen Moritz, farářky a dnes již bývalé misijní pracovnice PC USA, která po dobu pěti let působila v oddělení pro ekumenu a zahraniční vztahy Ústřední církevní kanceláře a podpořila dobré přátelské vztahy na obou partnerských stranách.

Téměř by se zdálo, že nebyl čas na odpočinek. Omyl. Za krásného slunečného počasí jsme si prošli reformační památky staré Prahy s erudovanou průvodkyní – rodilou Američankou žijící v Praze. Pobavili jsme se (Češi i Američané) při večerních lekcích češtiny, vtipně připravených Ivanou Markovou a Ivanou Adámkovou. Společně jsme ve Stavovském divadle zhlédli moderní inscenaci Mozartova Dona Giovanniho.

Ti kterým se dostávalo sil, se sešli ve středu večer u sledování filmu Všichni dobří rodáci (samozřejmě s titulky). Seděla jsem s „těmi našimi“ a sledovala jejich nechápavé výrazy. Pokoušela jsem se jim film průběžně komentovat, prolamovat bariéru zcela odlišné kulturní zkušenosti. Sama jsem byla nově zasažena syrovostí snímku. Diskusi o filmu jsme vedli ještě ráno a patřila k těm oboustranně obohacujícím, které „partnerství přes oceán“ nabízí.

Na víkend jsme se rozjeli do českých partnerských sborů prožít radost ze setkání zase u nich. My olomoučtí jsme se však již loučili, protože naši přátelé odlétali domů slavit významnou událost jejich společenství: výročí padesáti let existence sboru Covenant v Athens, GA. 

Každé přátelství je dar
Ti z nás, kteří se vrátili na pondělní závěrečné setkání a diskusi, nelitovali a sdíleli nově nabyté nadšení a radost. V nás, kteří už jsme tou dobou žili každodenními pracovními a rodinnými povinnostmi, doznívala vděčnost. Vděčnost pramenící z vědomí, že každé dobré přátelství je dar, střežený bohatstvím. „Přátelství přes oceán“ je nadto kulturní zkušenost, možnost poznat tolik odlišný, ale v mnoha oblastech tolik podobný svět. Ovšem také možnost porozumět lépe sami sobě. Kulturně, spirituálně, osobně.  

Jana Vrajová

foto: Iva Marková a Amos Děkaník