(ČB 6/2016) Motto: Sedl si naproti chrámové pokladnici a díval se, jak do ní lidé vhazují peníze. A mnozí bohatí dávali mnoho. Přišla také jedna chudá vdova a vhodila dvě drobné mince, dohromady čtyrák. Zavolal své učedníky a řekl jim: „Amen, pravím vám, tato chudá vdova dala víc než všichni ostatní, kteří dávali do pokladnice. Všichni totiž dali ze svého nadbytku, ona však ze svého nedostatku

Poslechněte si článek:

: dala, co měla, všechno, z čeho měla být živa.“ (Mk 12,41–44)

Peníze jsou povětšinou choulostivé a ožehavé téma, kterému je lépe se vyhnout. A v církvi to možná platí dvojnásob, neboť tady peníze mívají navíc příchuť čehosi neduchovního, čehosi, „o co přece vůbec nejde“. Je to takové příliš světské a nám jde především o hodnoty duchovní.

Peníze v Bibli Jistě – peníze nejsou to hlavní a nejdůležitější. Církev rozhodně nežije jen finančními záležitostmi. Nicméně i finance k životu patří. Mají pochopitelně svá úskalí, skrývají v sobě lecjaká nebezpečí – ale není proto hned nutné vnímat je jen jako nějaké zlé božstvo, kolem kterého je třeba chodit po špičkách a raději je nedráždit. Však ani Bible takový přístup rozhodně nedoporučuje. O penězích mluví a věnuje jim svou pozornost. Konečně – zajímá se o ně i sám Ježíš, jak to zcela zřetelně dokládá i úvodní biblický oddíl: „Sedl si naproti chrámové pokladnici a díval se, jak do ní lidé vhazují peníze.“

Ani Ježíšovi tedy otázka peněz není cizí. Sleduje ji. Má o ni zájem. Hledí na to, jak jsou lidé štědří. Horší už je to s jeho učedníky. Ti se zabývají něčím jiným, stojí někde opodál. Proto si je Ježíš musí zavolat, když jim chce něco na toto téma říct. Sami od sebe – alespoň podle tohoto vyprávění – o tyhle věci zájem nemají. Snad i jim se skutečně zdá, že penězi se není třeba v souvislosti s vírou vůbec zabývat. Anebo se možná domnívají, že tu není o čem mluvit. Že je všechno jasné. To se můžeme jen domýšlet. Jedno však přece jen jisté je. Tam kde šlo o peníze, učedníci podle biblického svědectví nejednou neobstáli.

Stačí připomenout třeba jen onen známý předvelikonoční příběh o Ježíšově pomazání, kde se učedníci pohoršují nad ženou, která neváhala pro Ježíše obětovat celou nádobku drahocenného oleje. Nejsou schopni v jejím jednání vidět výraz lásky a oddanosti a vše jen přepočítávají na peníze. Jidáš pak jako jeden z učedníků podle biblického vyprávění pro peníze Ježíše dokonce i zradí.

Peníze v prvotní církvi
Ale i dál, když půjdeme do prvotní církve, jistý nezvládnutý vztah k penězům můžeme vidět. Myslím tu na vyprávění o Ananiáši a Zafiře, kteří jsou – co se týče peněz – značně pokrytečtí. Je to dosti drastické vyprávění; oba se v tom příběhu skácí mrtví k zemi. Ale jeho smyslem bylo právě již na začátku církve ukázat, že pokrytectví i ve věcech peněz a majetku do víry prostě nepatří. Nikdo je přece nenutil, aby všechny utržené peníze dali církvi. Byly jejich a mohli si je ponechat. Problém byl v tom, že Ananiáš a Zafira tady prostě hráli falešnou hru. Že nebyli pravdiví.

A tak je jistě dobré se ani tématu peněz nevyhýbat, ale dát jim přiměřený prostor, prostě o nich mluvit, jak to ostatně dělá se svými učedníky i Ježíš.

Obětavost a štědrost
Jelikož však záleží i na tom, jak se o penězích mluví, jak se na peníze hledí, čeho si člověk všímá, když se peníze sbírají, stojí za to i v této věci Ježíše pozorně sledovat. Tedy: Ježíš se dívá, jak jsme my lidé štědří a obětaví. I tahle oblast života ho zajímá, zahrnuje ji do života víry. Ale právě i proto Ježíšův pohled není jen pohled obyčejného ekonoma či pokladníka, kde posledním měřítkem je hodnota peněz sama. Ježíšovi nejde o prostou matematiku, kde 2+2 jsou vždy čtyři a dvacet tisíc je vždycky víc než pět stovek či jedna padesátikoruna. Ježíš počítá jinak. Víc než samotná výše peněžního daru ho zajímá dárce a jeho možnosti, jeho srdce. To, z čeho jeho dar vychází.

Ježíš vnímá, že jsou mezi námi lidmi rozdíly. Že všichni nemohou dát stejně; finanční možnosti jednoho každého se značně liší. Jiná je přece situace člověka výnosného zaměstnání, jiná velké rodiny s hodně dětmi, jiná důchodce, jiná svobodné matky. I to je tedy dobré mít na mysli, aby člověk nechtěl porovnávat neporovnatelné a nečinil jediným měřítkem samu výši darů.

Z nadbytku či nedostatku
Ale ani to není pro Ježíše to nejpodstatnější a poslední hledisko. Chudou vdovu nám nakonec nedává za zářný příklad proto, že neměla peníze. Vyzdvihuje na ní něco úplně jiného: „Všichni totiž dali ze svého nadbytku, ona však ze svého nedostatku: dala, co měla, všechno, z čeho měla být živa.“ Ježíš tu ženu vyzdvihuje proto, že jediná vykročila z ostražitého hájení vlastního živobytí. I ona přece mohla dát jen jednu minci a druhou si pro všechny případy nechat. Prostě neriskovat. Nevydat se zcela.

Jenomže ona riskovala. Nepojišťovala se žádnými zadními vrátky. To je to, co z jejího daru – přes jeho nepatrnou nominální hodnotu – dělá dar nesmírné obětavosti. Ona se tím skutečně vydala. Vydala se Bohu.

Ti bohatí a movití přispěli na dobrou věc úctyhodnými částkami, ale z toho, co k životu vlastně nepotřebovali. Chudá vdova však dala ze svého nedostatku, ba co víc, odevzdala celé své živobytí. Ona právě i těmi penězi svědčila o své víře, která pro dobrou věc dovede riskovat, která se dokáže i něčeho zříct, přinést oběť, a odváží se i nejistoty. Svědčila o kristovské vydanosti.

I peníze patří do života víry
A to je i to nejdůležitější, co nám Ježíš na téma peněz sděluje. Že právě i jimi můžeme vydávat svědectví o své víře. I prostřednictvím peněz svědčíme o tom, na čem nám v životě záleží.

A proto je také důležité, aby všechny sbírky, dary a saláry byly v církvi vždy věcí dobrovolnosti. Nejde o povinnost ani o to za jakoukoli cenu dostat z lidí co nejvíce peněz. To by se už netýkalo víry. Spíše nátlaku, vymáhání či přímo vydírání. Neboť víra musí zůstat věcí svobody, důvěry i radosti. Peněz se tedy není třeba štítit. Nemusí být jen zlým a náročným pánem. Mohou být i dobrým sluhou a prostředkem, jímž mohu konat mnoho dobrého, a vydávat tak i dobré svědectví víry.

Zvonimír Šorm, farář v Praze-Modřanech,
člen poradního odboru pro přechod k samofinancování Pražského seniorátu