(ČB 3/2016) Bydlím sice v Černošicích u Prahy, ale jsem členka evangelického farního sboru sídlícího ve vesničce Dvakačovice nedaleko Chrudimi a Pardubic; už více než rok tam jezdím. Nachází se zde romantický kostel z roku 1860, zrekonstruovaný mezi lety 2007–2013 převážně z eurodotací. Místní fara byla ještě donedávna a víc než tři roky bez faráře. Před dvěma lety tu nastoupil službu nový pastor a nastaly velké změny.

Budova fary a její blízké okolí změnily svou tvář. Fara byla osazena novými okny, kancelář se stala útulnějším a přívětivějším prostorem, bylo obnoveno chybějící oplocení zahrady (díky pomoci jednotlivců a evangelíků smíchovských). Kostel a sborový sál, z něhož v zimě bývá modlitebna, jsou vyzdobeny čerstvými květinami, na zahradě se pase malý poník a ovečky. Už tak krásné místo nabízí maximum možného. Tou největší změnou a tím nejdůležitějším je ale nový duchovní správce sám, jenž začal pro občany, členy i nečleny evangelického sboru, pořádat vzdělávací a kulturní akce. Z celé řady hodnotných výstav jen namátkou jmenuji výstavu obrazů a dřevořezeb místních umělců, dále pak koncerty komorní, jazzové i operní hudby – ty s podporou paní starostky a obce a dokonce s mezinárodní účastí. Ve dvakačovickém sboru se také konaly zajímavé besedy s televizní hlasatelkou, herečkou, překladatelkou, básníkem, lékařem a řadou vzdělaných lidí různých oborů. V součinnosti s obcemi v okolí byly uskutečněny poznávací výlety do Prahy, Brna, Olomouce či Plzně se zasvěceným výkladem a hojnou účastí.

Kázaní při nedělních bohoslužbách jsou vždycky něčím objevná; dotýkají se dnešního života a našeho vnímání světa. Pro sice malý, ale věrný okruh pravidelných návštěvníků jsou bohoslužby přínosem a duchovním povzbuzením. Pro zájemce jsou každý týden pořádány i biblické hodiny s výkladem Bible. Protože farní sbor obhospodařuje v duchovním ohledu velké území, nemálo času představují pastorační návštěvy, ale také bohoslužby v jiném místě, např. v sanatoriu v Holicích. Přesto na pastora čas od času doléhá pocit nejistoty a provizoria. Sbor se potýká, zatím statečně, s nedostatkem financí. Dotace z programů, které vypisuje krajský úřad, jsou prakticky nedostupné a neexistuje způsob, jak na nutné opravy sehnat prostředky. Nyní jde zejména o výměnu kotle na tuhá paliva a renovaci dosluhujícího systému vytápění fary. Bez potřebných peněz zatím nemůže dojít k rekonstrukci prostor v prvním podlaží, kde by mohl vzniknout minimálně jeden byt, jenž by mohl sloužit jako sociální bydlení. Nedostává se ani na další obnovu oplocení a na opravu chátrající opěrné zídky. Nebýt finanční podpory obce a dalších jednotlivých drobných dárců, nebylo by ani na zaplacení účinkujících hostům. V této nelehké situaci, která se zřejmě ještě zhorší způsobem odluky církve od státu, neví náš pastor, co bude dál. Trpí nejistotou, zda se po uplynutí tří let jeho místo obnoví a bude moci ve své záslužné práci pokračovat.

A tak se vracím k názvu své úvahy a ptám se, jestli je nutné, aby tyto nevelké sbory anebo sbory misijní povahy (v chudších regionech), s tak dobrými kazateli a s tak prospěšnou prací – a těch je na českém venkově jistě víc – musely mít i nadále demotivující pocit provizoria a tak velké a tíživé finanční starosti.

Jarmila Šavlíková, Černošice a Dvakačovice