(ČB 2/2016)

Hugo Švec, programátor
Cit. Mám mnoho okamžiků v životě v církvi, které vím, jak mají být, a přitom je nedokážu uspokojivě argumentovat.

Poslechněte si článek:

Martin Grombiřík, farář luterské církve
Asi obojí stejně. Má víra je ovlivněna teologickým studiem, ale také muzikantskou duší a zkušeností mezilidských vztahů.

Marta Židková, farářka
Rozum a cit? Mám moc ráda Jane Austenovou, a tak mi hned naskočilo – hlavně aby moji víru nepřevážila pýcha a předsudek…

Pavol Bargár, doktorand teologie
Som presvedčený, že vieru je potrebné vnímať celostne – mala by sa dotýkať celého človeka. Človeka nie je žiaduce redukovať ani na stelesnený rozum, ani na továreň na (po)city. Aj preto sa snažím, aby v mojom živote viery boli rozum i cit v rovnováhe. A myslím, že je dôležité, aby okrem nich boli vo veciach viery prítomné i ďalšie faktory, ako napr. imaginácia, vôľa, intuícia atď.

Ilona Mužátková, ordinovaná presbyterka
To je zvláštní otázka, asi to takhle vůbec nedovedu rozlišit. Víra je prostě víra, cit je něco jako láska a rozum u mne vede k naději. Víra je dar, láska vedla k jeho darování a spolu s rozumem může dál přinést jeho nadějné užití.  Všechno se to spolu nějak kombinuje, to je jisté, lidský mozek je složitá mašinka.

Adam Balcar, farář sloužící v Německu
Většinu času svého života jsem se snažil chápat víru rozumem. I sama evropská moderní či postmoderní tradice mě k tomu vedla. V rozhovoru s vědou, s vědeckým ateismem jsem lovil argumenty, kde se dalo. Bavilo mě pořádat si myšlenky, ve věrouce jsem hledal řád. Zároveň jsem ale chtěl sloužit církvi a vyhledával jsem její společenství. A zde už rozum pokulhával a ani o něj tolik nešlo. A mezi tím jsem zažil pár okamžiků, kdy jsem se musel zásadně rozhodnout, a musím přiznat, že po výletech do hor a někdy i nespavých nocích hrály cit a někdy možná intuice roli daleko silnější nežli rozum. Láska k Bohu a lidem se nedá převést na rozumové kategorie. Spíš sama vede k porozumění.

DaZ