(ČB 2/2016) Myšlenka šíření pokoje a míru v předvánočním čase prostřednictvím Betlémského světla vznikla v Rakousku téměř před třiceti lety, odkud se rozšířila do celé Evropy i za oceán, například do Mexika či Spojených států. Úplně poprvé plamínek přicestoval v roce 1986 letadlem do Lince, kde se stal součástí vánoční sbírky Světlo ve tmě, kterou pořádal rakouský

Poslechněte si článek:

rozhlas a televize na pomoc nevidomým a slabozrakým dětem. Do Česka se Betlémské světlo dostalo krátce po pádu komunistického režimu a v rukou exilových skautů putovalo v prosinci 1989 až pod sochu sv. Václava v Praze.

V sobotu 19. prosince 2015 skauti rozváželi Betlémské světlo do všech koutů naší vlasti. Motto Betlémského světla znělo: „Pokoj ve mně – pokoj s tebou“. To mě zaujalo a vzrůstala ve mně touha Betlémské světlo také mít a případně dávat dál. V Praze bylo několik míst, kde bylo možno plamínek získat. Stihnu někde historickou tramvaj, která kroužila Prahou? Tu slyším v rozhlase zprávu – Betlémské světlo se rozdává na Staroměstském náměstí. Hurá, a tak jsme se v podvečer s lucerničkou na „Staromák“ vydali. Již ulice k místu, kde jsem skauty očekával, byly plné lidstva. Že by všichni chtěli světlo? Prodírali jsme se masou lidí, nebylo k hnutí, lampičku jsem musel vyzvednout nad hlavu, aby mi zůstala v ruce. Světlo nikde. Lidé nosili trdelníky, stánky s touto pochutinou byly na každém kroku – pravda, vůně trdelníku smíšená s vůní svařeného vína byla příjemná. Ale světlo nikde! Pomalu jsem se loučil s myšlenkou, že světlo získám. Najednou vidím dvojici, žena nese malou lampičku se světlem. Pozdravím a pravím: „Není to světlo Betlémské?“ A bylo. Paní je získala na náplavce na pražské Výtoni, kam přijelo lodí. Bylo mi dovoleno svíčku z mé lucerničky si zapálit; poděkovali jsme a rozloučili jsme se. Úkol byl splněn. Opouštíme „Staromák“, a proč to nevzít přes „Havelák“?

Na začátku podloubí v Havelské ulici je mlékárna Zlatá váha. Majitelé Ivan a jeho žena Marie jsou mými kamarády již od roku 1994. Budou mít otevřeno? Blížíme se opatrně s lucerničkou v ruce k prodejně a najednou, co nevidíme, před obchůdkem skupina žen, na hlavách „santovské“ čepičky a zpívají koledy. Zrovna zní „Narodil se Kristus Pán“, přicházím k panu Ivanovi: „Přináším Betlémské světlo“. „No to je báječné, přinesu svíci.“ A co následovalo, bylo překvapivé – pan Ivan rozdal všem ženám čajové svíčky a všichni zapalovali a děkovali za možnost Betlémské světlo mít. Mnohé ženy však měly starost, jak světlo jen v čajové svíčce dopravit domů. Tak jsem se s nimi podělil o svou osvobodivou teorii zachování Betlémského světla. Pokud vaše čajová svíčka zhasne, netruďte se. Doma ji klidně zapalte zápalkou a světlo zase bude. Neboť pokud svíčka byla prvně zapálena světlem z Betléma – to světlo tam pořád je. Je to teorie osvobodivá a já jsem přesvědčen, že je pravdivá. Ženy se uklidnily a přidaly ještě další koledu. Byl to příjemný konec sobotního podvečera. Kdybychom chtěli takové setkání lidí z různých koutů zorganizovat, dalo by to dosti plánování. Takhle jsme pod podloubím bez trdelníku, zato při svařeném vínu prožili jeden z malých zázraků setkání lidí dobré vůle. S pozdravem „Pokoj tobě“ jsme se rozloučili. Ještě společné foto a putování za světlem bylo ukončeno s hřejivým pocitem v srdci.

Petr Brodský